Braunau am Inn: Co nesmí být zapomenuto

Tím neblahým historickým odkazem je myšlena skutečnost, že se v domě s adresou Salzburger Vorstadt 15 v roce 1889 narodil Adolf Hitler.

A teprve po návštěvě Braunau a přečtení informační cedule jsem si uvědomila, jak moc obtížné to je. Jak je to stigma dodnes palčivé.

Moje babička chodila do školy během 2. sv. války. V němčině se museli naučit Hitlerův životopis. Z pochopitelných důvodů se ho nenaučila a dostala 5. Říkala si: No co, jedna pětka, nevadí, opravím si to na gramatice atd. Už mě zkoušet nebude. Ale učitelka ji vyvolala znova a znova a znova a když dostala pátou pětku, řekla jí, že jestli dostane ještě jednu, nechá ji propadnout. Tak se to se skřípěním zubů naučila. A když mi to jako dítěti vyprávěla, ještě pořád těmi zuby skřípala. Řekla: „To do smrti nezapomenu!“ A začala citovat: „Adolf Hitler wurde am 20. 4.1889 in Braunau am Inn geboren…“ a pokračovala. Ten zbytek jsem už zapomněla, ale Braunau mi utkvělo.

A tak, když mi na mapě mezi Mnichovem a Kremží vyskočil název tohoto města, vybavil se mi ten rozhovor. A položila jsem si otázku, co se s tím domem stalo. Protože když je vaše město spjato s nějakou známou osobností, ve většině případů máte radost, z toho domu uděláte muzeum a máte z toho profit. Ale tohle není ten případ. Kolem domu byla z pochopitelných důvodů celá řada kontroverzí, a je s podivem, že se tato záležitost začala řešit vlastně až v 21. století.

2. května 1945 bylo vysláno komando Wehrmachtu, aby dům vyhodilo do povětří, ale americká hlídka ho zahnala střelbou. Dům zůstal stát. V listopadu 1945 zde byla otevřena pamětní výstava s fotografiemi z koncentračních táborů.

V roce 1952 byl dům v rámci restituce vrácen bývalým majitelům. Je třeba zdůraznit, že to nebyli Hitlerovi příbuzní. Jeho rodina dům obývala jako nájemníci, a to pouhé tři roky. Dům byl pronajat Rakouské republice a využíván jako knihovna, škola a centrum pro péči pro osoby se zdravotním postižením.

V roce 1989, dva týdny před 100. výročím Hitlerových narozenin, nechal tehdejší starosta před domem vztyčit pamětní kámen proti válce a fašismu. Stojí na něm: Für Frieden, Freiheit und Demokratie nie wieder Faschismus Millionen tote mahnen. - Za mír, svobodu a demokracii – už nikdy fašismus – miliony mrtvých varují.

V roce 2016 byl dům vyvlastněn a od té doby patří Rakouské republice. Od roku 2023 je budova v rekonstrukce a stále se vedou debaty o jejím dalším využití. Padl i návrh na demolici, ale ten se nesetkal s kladnou odezvou.

Dějiny nelze přepsat a nelze je vymazat. Protože to, co se stalo, nejenže by nemělo být zapomenuto, to nesmí být zapomenuto. Je třeba to přijmout a vyrovnat se s tím, ať je to sebeobtížnější. Je nezbytné to neustále připomínat, aby se to neopakovalo.

Více podrobností na mém kanále:

Když mi bylo deset, byli jsme se školou na exkurzi v koncentračním táboře v Osvětimi a ve vyhlazovacím táboře v Březince. Natáčel se tam film, což celý otřesný dojem ještě znásobilo. Týden jsem nemohla spát. Když jsme pak Osvětim měli navštívit v rámci zájezdu, a to už mi bylo přes třicet, uvědomila jsem si, že už tam znova nedokážu vstoupit. A letos, když nás cestou z letiště přes Osvětim kvůli zácpě na dálnici poslala navigace, měla jsem nepříjemné vlny v žaludku.

To trauma je zjevně doživotní. A jsem přesvědčena, že je to v pořádku. Myslím, že tohle potřebujeme všichni. Vidět to na vlastní oči, procítit to na vlastní kůži. Abychom si uvědomili, jak moc zlé to bylo. Abychom každý sám za sebe udělali, co bude v našich silách, aby se to neopakovalo.

Nemyslím si, že je správné stigmatizovat Braunau. To město to nebylo. Lidé, kteří tam dnes žijí, to nebyli. Je naprosto v pořádku, pokud neseme odpovědnost za své chyby. Ale nemůžeme donekonečna nést vinu za chyby svých předků. Myslím, že nejlepší návrh na využití Hitlerova rodného domu je zřízení Domu odpovědnosti s expozicí, která bude připomínat zločiny fašismu.

Existuje k tomu, podle mého názoru, dobrý precedens. Muzeum History is not the Past v Mnichově. Tohle je podle mě ta správná cesta. Jediná přijatelná cesta. Demolice není řešení. Ruku na srdce, kdybychom měli zbourat všechno, kde se stalo něco špatného, co by zůstalo stát? Napadlo někdy někoho zbořit Mosteckou věž proto, že na ní visely hlavy popravených českých pánů?

Ne, v žádném případě to nechci zlehčovat ani srovnávat. Adolf Hitler je osoba, kterou si většina lidí vybaví, když se zeptáte na ztělesnění zla. Těch 72 milionů mrtvých je nesrovnatelných s čímkoli jiným v našich dějinách. A nepřestává mě naplňovat hrůzou, že to některým ještě pořád nestačilo.

Není to tím, že se snažíme zapomenout na to, co nesmí být zapomenuto?

V roce 1889 se v domě č. p. 15 v ulici Salzburger Vorstadt, který je od 17. století doložen jako hostinec, narodil Aloisi Hitlerovi (původně Schicklgruberovi, celnímu inspektorovi a později státnímu úředníkovi, které své povolání do roku 1892 vykonával v Braunau) a jeho třetí manželce Kláře (rozené Pölzl), jeho sestřenici z druhého kolena, syn Adolf. Jako diktátor „Německé říše“ v letech 1933 až 1945 byl Adolf zodpovědný za do té doby nepředstavitelné humanitární zločiny a rozpoutal druhou světovou válku, v níž zemřelo více než 50 milionů lidí.

Od roku 1989 to připomíná pamětní kámen z mauthasenské žuly stojící před budovou. Město Braunau a Sdružení pro soudobé dějiny se usilovně angažují v řešení obtížného historického odkazu, který městu v jistém smyslu zanechala historická shoda okolností.