Článek
Ale nezoufejme, něco se přece jenom dá najít. Nejdříve se dozvíme, že se věřilo, je na hradě několik cihel z domu, kde Kristus jedl poslední večeři. A to, že rytíři na hradě chovali exotická zvířata a opice poškodily nástěnné malby.
Jindřich z Plavna se velmistrem podle pověsti jmenoval sám
Tři uvěřitelné příběhy
První vypráví o tom, jak se se Jindřich z Plavna se stal velmistrem . V bitvě u Grunwaldu padlo mnoho významných členů řádu včetně velmistra a Jindřich byl pověřen, aby navrhl nového. Ostatní prohlásili, že uznají každého, koho nominuje. Jindřich řekl: „Velmistrem se stane ten, koho přikryji tímto pláštem!“ A přehodil si ho přes ramena. Historickým faktem je, že velmistr Ulrich von Jungingen u Grunwaldu opravdu padl, a Jindřich z Plavna nastoupil na jeho místo.
Více podrobností na mém kanále
Následuje Hradní legenda o třech dobře mířených výstřelech. Příběh nás informuje, že vojáci chtěli střílet na sochu panny Marie, což se jim nevyplatilo. Jeden přišel o zrak, druhému praskla hlaveň, přičemž přišel o život i tatarský velitel, a zbývající Tataři za to zabili puškaře. Je to mravoučné a můžeme si z toho něco vzít i dnes. Nevyrábějte zmetky a nedopouštějte se vandalismu.
Poslední v téhle kategorii je Pověst o vloupání do řádové pokladnice, která byla tak napěchovaná penězi, že se nevešly do truhlic a povalovaly se jenom tak po zemi. O tom se přesvědčili pekaři, kteří měli pekárnu dole pod pokladnicí. V touze po zlatě probourali strop začaly na ně pršet zlaté mince. Samozřejmě nelenili, nabrali si, co kdo unesl, aby byli dopadeni a oběšeni.
Když se pekaři vloupali do pokladnice, začaly na ně pršet zlaté mince
Tři strašidelné pověsti
Pověst o kapli svaté Anny nám říká, že v horní části zdi, která oddělovala kapli od sklepa, nechali zedníci dvě malé mezery o velikosti cihly. Pokaždé, když se někdo pokusil otvory zazdít, cihly zmizely. Věřilo se, že tudy chodí pohřbení bratři na vycházku. Asi to mělo sloužit k odrazení bratrů od nočního courání po hradě.
Poklad v tajné chodbě hlídají duchové a bezhlaví rytíři
Každý hrad pochopitelně musí mít tajnou chodbu. I Malbork ji míval. Tunel spojoval hrad s obcí Nowy Staw a uchovávaly se v něm nesčetné poklady, které střežili duchové. Ten tunel by musel mít 14 km, abyste byli v obraze. Tam se vejde hodně duchů a hodně pokladů. Když se poutník, který se vracel ze Svaté země, pokusil poklad získat, postavili se mu do cesty zakrvácení rytíři, kteří si, jak jinak, nosili své hlavy pod paží. Vetřelec utíkal, co mu nohy stačily. A vchod už nikdo nikdy nenašel. Přestože se tam má na Silvestra objevovat bezhlavý kůň. No, na Silvestra, zejména kdy se blíží půlnoc, vídají lidé různé věci.
Když potřebujete zout boty, udělejte to radši sami
To nejlepší nakonec. Legenda o úslužném satanovi. Jeden z rytířů byl nestřídmý a sprostý. Když se vracel z večeře, volal na sluhu, aby mu zul boty, ale ten usnul, takže rytíř začal nadávat a zavolal si na pomoc satana. Ten úslužně přiskočil a zul mu boty - i s kůží. Rány mu začaly hnisat, trpěl a zemřel. Jeho smrt sloužila ostatní bratrům jako varovný příklad. Nevím, jestli je to úplně adekvátní trest, ale já o tom nerozhoduju.
