Článek
Koupila jsem si knihu Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu od Michela Pastoureau, který se této problematice věnuje více než 30 let.
Nedozvěděla jsem se, co jsem čekala, že se dozvím, ale pochopila jsem, že mezi naším a jejich způsobem myšlení zeje propast, kterou je těžké, ne-li nemožné překročit.
Prase bylo ve středověku odpovědné za své činy
Popravte to prase!
Až do 19. století panovala představa, že zvířata jsou odpovědná za své činy a mají duši.
Kvůli zákazu pitev lidí se anatomie vyučovala na vepřích - podobnost uspořádání orgánů vedle k otázce, zda není podobnost i jiná - je vepř odpovědný za své činy? Proto se zvířaty pořádali procesy jako s lidmi. Nejčastěji to byla prasata, protože zabila nebo sežrala dítě. Což samozřejmě byla vina rodičů, že si dítě nehlídali, ale oni to viděli jinak.
Více podrobností na mém kanále
Vzestup a pád medvěda
Místo krále zvířat u nich zaujímal medvěd. Z pochopitelných důvodů. Medvěd byl tak obávaný, že vlastně nevíme, jaké slovo ho ve slovanských a germánských jazycích označovalo. Jak „medvěd“, tak „Bär“ nebo „bear“ jsou tabuová slova. Skutečný název nepoužívali, protože se báli, že by ho mohli přivolat. Takže ve slovanské variantě to byl „ten, který jí med“ a v germánské „ten hnědý“. Podle vzoru Harryho Pottera: „Ten, jehož jméno se nevyslovuje.“
Medvěda se nebáli jenom kvůli tomu, že by je mohl sežrat, ale i proto, že je rámcově podobný člověku, hlavně, když se postaví na zadní, a proto se věřilo, že může mít dítě se ženou. Církev proti němu brojila a existují legendy o světcích, kteří medvěda porazili a zkrotili. Svatý Romedius na medvědovi jezdil po té, co mu medvěd zardousil koně, a svatý Marinus donutil medvěda orat, protože mu sežral osla.
Medvěd byl tak obávaný, že se jeho jméno nevyslovovalo
Kanec versus jelen
Podobně dopadl i divoký kanec. Nejdříve byl považován za tak ušlechtilého, že ho směl lovit jenom král. V původních legendách se objevuje bílý kanec, který hrdinu zavede na onen svět, nebo aspoň za dobrodružstvím. Byl protivníkem medvěda. Německá slova Bär a Eber mají stejný slovní základ *bero, což znamená bojovat, udeřit. Postupně je kanec degradován na ďábelské zvíře, protože je škaredý a ryje v zemi.
Kance nahrazuje jelen, který byl původně nezajímavý. Církev ale přichází s legendou o sv. Eustachovi, který viděl jelena se zářícím křížem mezi parohy a poté se stal křesťanem. To, že jelen shazuje parohy a pak mu rostou nové bylo považováno za symbol zmrtvýchvstání. Také nahrazuje divočáka, hrdina vidí bílého jelena. A zase jsme u Harryho Pottera: Expecto patronum. A protože středověk hledal souvislosti i v názvech, vznikla dvojice cervus a servu, jelen a spasitel.
S příchodem křesťanství nahradil bílého kance bílý jelen
Je to subjektivní, ale jelen je hezčí než kanec. Ano, chápu, že zvíře tady není od toho, aby bylo krásné, ale že vypadá tak, jak to potřebuje k přežití, ale to člověk na první dobrou nevyhodnotí. Jinak by se tolik lidí nebálo neškodných pavouků. A když už jsme u toho vzhledu, lev je rozhodně hezčí než medvěd. Lev je prostě lev.
Pastoureau, Michel: Dějiny symbolů v kultuře středověkého Západu. Argo, 2018. ISBN 978-80-257-2495-8
