Článek
Jelikož jsem byl na DM v Praze 2009 na Slávii a byl to nepříliš povedený koncert vinou několika faktorů, z nichž hlavní bylo nařízení, že hudební produkce musí začínat tak, aby končily ve 22:00 a DM odehráli 90 % představení za světla a celkově chabé atmosféry show, což dokazoval samotný David Koller odcházející v půlce show, kolem mě, neznámo kam… Tehdy jsem se zařekl, že prostě Praha už ne.
Volba padla na Varšavu a protože to byl skvělý zážitek, tak i na halovou část turné bylo jasné, kam se jede - polská Łódź!
Cesta z Ostravy trvá autem necelé tři hodiny, kromě tankodromu kombinovaného s horskou dráhou u Katowic, svištíme po parádní tříproudové a poloprázdné dálnici plnou rychlostí svému černému osudu. Ubytování je naprosto parádní, zato čtvrť Stare Polesie připomíná ostravský Přívoz hodně raných 90. let…
To mě, který ve „vyhlášené“ ostravské lokalitě prožil velikou část dětství a dohromady přes 20 let, nemůže rozházet, a naopak si připadám jako doma!
Dojem umocňují všudypřítomné muraly na bočních zdech činžáků a graffiti, z nichž většina je věnována místnímu fotbalovému klubu ŁKS Łódź.
Mám dojem, že jsme se ocitli přímo v doupěti tvrdého jádra ŁKS hooligans, ale jelikož jsem baníkovské barvy nechal doma, celý v černém odbývám kamarádovy obavy, že večer dostaneme „po pysku“, mávnutím ruky. Ve spleti temných zákoutí, dvorků a lehce depresivních rumišť, které skvěle podtrhují depešácké genius loci, nacházíme jídelnu jak vystřiženou z dob socialismu…
Ovšem horký vývar, 2 ks. řízků velikosti sloního ucha, salát a cola bratru za 168,-Kč nás přesvědčují, že to vůbec nebyl krok vedle! Název zařízení „Zelená míle“ trefil do černého, byla to porce, jako kdyby byla fakt posledním jídlem v životě.
Čas kvapí, vydáváme se pěšky k místu konání a davy mířící stejným směrem nutí vypnout navigaci v telefonu a necháváme se unášet k hale. Bezproblémový vstup, nalezen stánek s pivem, ha! - Holba, pivo z hor - kuřárna, kde parádně pokecáme s polskými fans, cigareta na dva tahy a jdeme na to…
Hala je asi o polovinu menší než pražské O2, což ovšem vůbec nevadí, výhled je skvělý. Zarazit naše nadšení se pokusilo neskutečné horko a nedostatek vzduchu, ten kdo by zvolil jako večerní DM outfit černé Boratovky a k tomu obul žabky, rozhodně by neprohloupil… Za obrovského jásotu nadrženého publika borci nastupují a rozjíždějí neskutečně energickou show, hala jako přetopený kotel je ve varu, pod námi paří dva věkem už senioři jako za mlada, vedle další babička s asi desetiletým vnoučkem, mladé páry okolo dvaceti, tátové s dospívajícími tínejdžry, věková různorodost davu je obdivuhodná, jde vidět, že v Polsku mají Depeš obrovskou fanouškovskou základnu, vždyť také svůj první koncert odehráli DM ve Varšavě v roce 1985… Tedy ještě o 3 roky dříve než u nás. Hit střídá hit, všechno se to valí stále dopředu, Christian Eigner za skvěle nazvučenými bubny dává pecky až bomby, Dave G. řádí jako za mlada, snad nebude muset po představení podstoupit dopingovou zkoušku… Celá tribuna se baví na plné kule, všichni stojí a tančí. Nikdo nikoho neokřikuje, že si má sednout, že nevidí a nemůže si v klidu jíst svůj popkorn, jako se stává v 02 aréně. Lidé v Polsku se umí bavit a impreza (party) je impreza! I to je plusový bod jet na DM k našim sousedům.
Chvilinku vydechnout nás nechává Martin L. Gore svým, jak oceňuje kolegu do mikrofonu Dejv, andělským hlasem zpívaná Strange Love a dokonale intimní Somebody.
Přídavek je našlapaný, nádherný superoplodňovák Condemnation, který jsem si moc přál, aby zahráli, Just Can’t Get Enough, Never Let Me Down Again a Personal Jesus.
Konec, šlus, poděkování, společné úklony kapely a takřka nekonečné ovace… Jsme groggy…
Šťastní se ploužíme na hotel, s vypětím všech duševních sil odoláváme volání divočiny na pivní afterparty, check-out ráno v 11 a řízení zpět je prostě strašák. Tušíme, že kdybychom se do toho obuli, neodjeli bychom ještě ani pozítří. Nevadí.
Ráno vynikající snídaně v blízké kavárně, preclík, spíš precl, jak se i ofiko jmenuje, přes celý talíř a 4dcl kafe nás oživují a plnou rychlostí fičíme bez stresu opět poloprázdnou dálnicí vstříc domovu.
Závěrem bych chtěl vyzdvihnout některé výhody jet na koncert do Polska – velmi přátelské ceny všeho, super dálnice z 99 % bez mýta a milí lidé s velkým smyslem pro humor, kteří se umí pořádně bavit, a to je na takové akci k nezaplacení. Vzhledem k věku obou hlavních protagonistů, těžko říct, jestli bude ještě někdy vůbec nějaké další turné, ale pokud ano, vím, kam jet a užít si to na 100 %.
