Článek
Máme již neuvěřitelných 35 let po sametové revoluci.
Sedím zde v roce 2024 a přemítám o tom, co nám vlastně přinesla ona slavná revoluce. Jak se cítíme 35 let poté, co jsme se rozhodli vykročit na cestu demokracie a pravdy?
Kdybych tu měl po boku T. G. Masaryka, zřejmě bychom oba pozvedli obočí nad tím, kdo nyní stojí na čele klíčových institucí země, která měla být svobodná, spravedlivá a věrná svým občanům.
Jak je možné, že máme v čele Ústavního soudu člověka, který nosí cejch bývalého komunisty? Tento soud měl chránit demokracii, bránit lidská práva, stát na stráži spravedlnosti. Místo toho však vyvstává otázka, zda se těžiště justice (částečně) nepřevážilo zpět ke stínům minulosti.
Když se rozhlédneme dál, vidíme, že i čelo Generální prokuratury a Hradu obsazují muži s komunistickou minulostí. Přitom jsme v roce 1990 mnozí přísahali, že vše staré a represivní zanecháme v zapomnění. Zaslouží si tohle naši vnuci?
Morálka nesmí stát na hanbě
Milovaný Masaryk by jistě netajil zklamání. „Demokracie, to není jen vláda, ale také morálka,“ říkával.
Ano, můžeme mít parlament, můžeme mít zákony a procedury, ale bez morálky zůstává vše prázdným divadlem. Demokracie nemůže být svobodnou jen na papíře. Jestliže na jejích základech stojí lidé, jejichž minulost byla budována na nesvobodě, kam jsme to vlastně došli?
Jsme svědky paradoxu: na jedné straně nám vládnou lidé, kteří v době „komunistické totality“ těžili z loajality k režimu, na druhé straně máme v čele Poslanecké sněmovny pracovitost, odvahu a moudrost.
Jedna žena, která jakoby vzdorovala temnotám minulosti a připomíná nám, že cesta ke svobodě není úplně marná. Snad je tato mladá dáma paprskem naděje, že mezi námi jsou stále lidé, kteří věří v pravdu a pracovitost.
Bojím se však, aby ona jediná v tomto svatém divadle zůstala více než jen marným symbolem čistoty a naděje. Demokratické zřízení nemůže stavět na jednotlivcích, ale na systému hodnot, na důvěře v morální a věcné vedení.
Bojíme-li se podívat do zrcadla, které nám nastavil Masaryk a Havel, ocitáme se v nebezpečí, že nám demokracie unikne mezi prsty, až se ani nenadějeme.
Vraťme se k ideálům, které se nám rozplynuly jak podzimní ranní mlha , a připomeňme si, že demokracie a mravní integrita jsou naše dědictví, které nesmíme přenechat lidem s minulostí, jež nese skvrny totalitní loajality.
Jestli chceme skutečnou demokracii, nesmíme zapomínat, že Masaryk a další otcové našich hodnot by nám dnes nepochybně vzkázali: „Demokracie musí být nejen formální, ale především mravní.“
