Článek
Apolena všude. Apolena všechno.
Otevřete rádio, zapnete podcast, kliknete na článek, a bum – je tam.
Apolena Rychlíková, maják levicové (post)feministické osvěty, která má potřebu být u všeho. Těžko říct, kdy přesně se stala Jaromírem Soukupem Českého rozhlasu, ale jedno je jisté: stejně jako on ani ona neodpočívá. A vy si neodpočinete od ní.
Je to fascinující fenomén. Jako by v Českém rozhlase měli pravidlo, že každá diskuze o čemkoliv – od klimatické změny po cenu rohlíků – musí mít Apolenu.
Je jedno, jestli jde o rodovou rovnost, energetickou politiku, tenis na Karlovarsku nebo smysl života; ona má na všechno názor.
A není to jen názor – je to NÁZOR. Ostře řezaný, morálně nekompromisní a většinou doplněný o nějaký ten postřeh o „patriarchálním útlaku“.
Představte si klasický rozhovor na Radiožurnálu. Moderátor klade otázku: „Jaký vliv má inflace na domácnosti?“ Odpověď Apoleny: „Inflace je samozřejmě produktem neoliberální politiky, která vždy trestá ženy více než muže. Když o tom mluvíme, musíme si uvědomit, že patriarchální kapitalismus…“ A tak dále, a tak dále.
Mezitím vám doma vychladne kafe nebo dědeček.
Nechápejte mě špatně. Paní Apolena je chytrá a vzdělaná. Její myšlenky by mohly být obohacující – kdyby nepřicházely s frekvencí stíhačky na letecké show.
Jenže její všudypřítomnost začíná být vyčerpávající. Český rozhlas s ní operuje, jako by byla jediným expertem na všechny oblasti lidského života. Je to podobné, jako kdyby na každou otázku o stavu českého fotbalu odpovídal Jaromír Soukup: ano, možná by něco trefil, ale ta monotónnost by vás brzy zničila.
Navíc je tu jeden zásadní problém: když někoho slyšíte pořád, přestáváte ho brát vážně. Místo aby Apolena přinášela osvětu a inspirovala k zamyšlení, stává se karikaturou sebe samé.
Lidé ji neposlouchají proto, že by chtěli slyšet její názor, ale proto, že ji prostě slyšet musí. A to je škoda.
Možná by bylo načase, aby si dala pauzu. Přečetla si nějakou knihu, strávila víkend v lese, nebo třeba jen chvíli v tichosti poslouchala rádio – bez potřeby odpovědět.
Protože stejně jako dobrý dort potřebuje odležet, i názorová publicistika potřebuje prostor. Jinak hrozí, že ji začneme míjet, stejně jako omletý vtip, který už dávno ztratil šťávu.
Apoleno, máte docela dobré pointy. Ale nechte nás je chvíli postrádat.
