Článek
Babičko, bratři Mašínovi byli také Ukrajinci?
Tak by se dala shrnout scéna z pražské tramvaje, kde seděla paní Terezka (74), která i přes všechny stereotypy o volbách seniorů nikdy nedala hlas Andreji Babišovi, Kateřině Konečné ani Tomiu Okamurovi.
Naopak – patřila k těm moudrým lidem, kteří s nadšením volili moderní hnutí STAN a rádi se hlásili k západní orientaci.
Babička Terezka nebyla jen tak ledajaká penzistka
Měla politické vědomí ostřejší než leckterý politolog a k demokracii vedla i svá vnoučata. Často jim vyprávěla o hrdinstvích disidentů – Václava Havla, Václava Bendy nebo Dany Němcové.
Chtěla, aby děti chápaly, že svoboda není zadarmo a že bez odvahy jednotlivců by se nikdy nezrodila.
Jednou, když s vnukem Frantou – neboli Frankem, jak si říkal mezi vrstevníky – jela z Braníku na Palmovku, pustila se do líčení příběhů bratří Mašínů. S jiskrou v oku líčila jejich odboj, útěk, odvahu postavit se komunistické moci. Frank, jinak živé a roztěkané dítě, seděl jako přikovaný. Ani nedutal. A když babička popisovala dramatické přechody hranic, oči mu zvlhly.
A pak přišla ta otázka, která dokáže jedním dechem roznítit úsměv i povzdech: „Babičko, a ti Mašíni, to byli taky Ukrajinci?“
Generační rozdíl, střet dějepisného povědomí s dnešními geopolitickými obrazy. Pro Franka jsou hrdinové vždy spojeni s válkou na Ukrajině, s příběhy obránců Kyjeva či Mariupolu. A když slyší slova jako „odboj“ a „hrdinství“, automaticky je propojí se současnou zkušeností svého okolí.
Možná se tomu zasmějeme, možná nás to zarazí. Ale nakonec je to vlastně dobře. Protože otázka malého Franka ukazuje, že hrdinství není jen kapitola z učebnice, ale živá hodnota, kterou si děti dokážou spojovat s dneškem.
A babička Terezka? Ta jen pohladila vnuka po vlasech a s úsměvem dodala: „Ne zlatíčko, to byli Češi. Ale hrdinství je všude stejné.“
