Článek
Školka na procházce – dětská lekce ekonomie
Procházka školky je oblíbená disciplína: řetízek malých rukou, každá noha jinak dlouhá, každá myšlenka ještě divočejší. A uprostřed toho paní učitelka, která se snaží udržet krok s fantazií dvaceti dětí. Jedno z nich – kluk, čtyři a půl roku – se zastaví, oči mu zazáří a ukáže prstem: „Teto, teda paní učitelko, koukej na to červený auto, to si kup!“
Učitelka se pousměje a odpoví realisticky: „Na takové auto nemám peníze.“
Chvíle ticha. Dítě přemýšlí. Pak pronese s naprostou vážností: „No to musíš jít do práce a vydělat penízky, a ne chodit do školky.“
A je to venku. Čistá, dětská logika, která se nezdržuje daněmi, inflací ani platovými tabulkami. Dětská ekonomie má jednoduchá pravidla: něco chceš – tak si na to vydělej. A co je vlastně školka? Podle malého teoretika nejspíš jen takový klub volného času pro dospělé ženy, kde se zpívají písničky, malují obrázky a chodí na procházky. Žádná „opravdová práce“.
My dospělí se tomu smějeme, protože víme, že to není tak prosté. Ale někde hluboko v nás ta logika rezonuje. Kolikrát by se nám líbilo, kdyby to tak jednoduché bylo? Chceš nové auto? Jdi si prostě vydělat! Bez úvěrů, papírování a nekonečného přemítání, jestli se to vůbec vyplatí.
A pak je tu ještě druhá lekce: děti vidí svět nezkresleně. Pro ně je paní učitelka někdo, kdo chodí do školky – stejně jako ony. V jejich očích je to spolužačka s funkcí navíc. To, že je placená státem a řeší výchovné plány, je pro čtyřletý mozek naprostý sci-fi.
Tak se možná všichni můžeme něco naučit: méně se trápit složitými kalkulacemi a občas si přiznat, že dětská ekonomie má kouzlo. A kdo ví – třeba by i ministr financí měl někdy vyrazit se školkou na procházku. Možná by se zrodil nejjednodušší státní rozpočet v dějinách:
„Chcete peníze? Tak si běžte vydělat a nekoukejte pořád po červených autech.“
