Článek
Brněnský motivační dopis: Když nájemník musí líbat prsteny
Vypadá to, že v Brně nestačí být slušný, pracující člověk s pravidelným příjmem, který hledá střechu nad hlavou. Nestačí ani ochota složit tříměsíční kauci, podepsat smlouvu u notáře a přistoupit na zákaz zvířat, dětí i vaření s česnekem.
Novinkou na trhu je totiž požadavek psát motivační dopisy. Ano, čtete správně – jako byste žádali o práci v OSN nebo o studium na Harvardu.
Jen místo životopisu posíláte malou slohovou práci na téma: Proč právě já si zasloužím panelák v Bystrci?
Inspirace pochází – jak jinak – ze Spojených států. New York, město dravých realitních žraloků, už léta filtruje nájemníky podle „charakterové vhodnosti“.
Jenže zatímco na Manhattanu se může nájemní dopis aspoň tvářit jako legitimní nástroj v džungli, v Brně to působí jako směšná parodie na feudální vztahy.
A tak mladé rodiny, studenti, i osamělí senioři dnes sedí večer u počítače a místo poptávky po bydlení píší ódy. Na panelák, na lokalitu, na starší paní majitelku s kočkou, na výhled do vnitrobloku.
Někteří údajně přidávají i pochvalné zmínky o Petru Fialovi – což je mimochodem jediný „velký brněnský politik“, kterého většina sonorních pronajímatelů sleduje ve večerních Událostech.
Odpovědi majitelů jsou pak plné nečitelné arogance. „Děkujeme, ale působíte příliš chladně,“ píší jedné zdravotní sestře. Jinému mladému páru bylo řečeno, že „ve vašem dopise chyběla srdečnost a osobní vděk“.
Ačkoliv oba měli stabilní práci a doporučení od bývalého pronajímatele.
Nedůstojné?
Tohle už není jen absurdní. Je to hluboce nedůstojné. Místo rovného vztahu mezi nájemníkem a pronajímatelem se tady obnovuje systém poddaných a vrchnosti.
Mladí lidé, kteří chtějí normálně bydlet, mají být vděční, že vůbec mohou za 18 tisíc měsíčně dostat šanci na dvoupokojový byt se starým linoleem.
Jestli si někdo myslí, že tohle je svobodný trh, tak bych mu přál, aby si v Brně zkusil sehnat bydlení bez motivačního dopisu. A ještě se nezmínit o Petru Fialovi. To pak nezbývá než stan, nebo návrat k rodičům.
Anebo odjezd do města, kde se s nájemníkem zachází jako s člověkem – a ne jako s prosebníkem u dvora.
