Článek
Důchodci si zaslouží vyšší (pardon důstojnější) penze. Děti by měly mít v 21. století školní obědy a kroužky zdarma. A tak bychom mohli pokračovat dál – více peněz na policii, více peněz na zdravotnictví, více peněz pro samoživitele, více peněz pro stavbu dálnic, více peněz pro hokejisty a čutálisty.
To všechno zní hezky, ale má to jeden háček: kde na to vzít?
Mýtus neomezených státních peněz
Mnoho lidí si stále představuje stát jako kouzelnou studnu plnou peněz. Jenže stát nemá žádné vlastní peníze – má jen to, co vybere na daních. I dnešní zdravotní a sociální pojištění jsou jen jinak nazvané daně.
Pokud někdo požaduje, aby stát více utrácel, měl by si zároveň položit otázku: jsem ochoten platit vyšší daně (nebo sociální pojištění), aby na to bylo?
Podívejme se na jednoduchý výpočet. Pokud bychom chtěli pokrýt všechny tyto požadavky a dramaticky navýšit výdaje, znamenalo by to zvýšení daní – a to nikoli o pár procent, ale klidně i na dvojnásobek či trojnásobek současné úrovně. Opravdu chceme platit 50–60 % ze své mzdy na daních? Opravdu chceme, aby DPH vyskočila například na 30 %?
Ekonomická realita vs. politické sliby
Politici rádi slibují – vyšší důchody, vyšší platy pro učitele, více peněz do školství a zdravotnictví. Jenže když přijde řeč na to, jak to zaplatit, najednou se mlčí.
Jedna cesta je citované zvýšení daní – což znamená méně peněz pro pracující, vyšší ceny a zpomalení ekonomiky. Druhá možnost je zadlužení – ale dluhy se musí jednou splatit, nejlépe i s úroky. Třetí varianta je škrty – ale komu vezmeme? Důchodcům? Rodičům? Nebo snad armádě, o které se teď tvrdí, že je klíčová a podfinancovaná (dlouhodobě neplníme závazky z NATO) ?
Selský rozum místo populismu
V diskusích o státním rozpočtu by měl platit jednoduchý princip: kdo říká A (že stát má více utrácet), měl by říct i B (kde na to vzít). Pokud někdo požaduje, aby stát přidal určité skupině obyvatel, měl by být ochoten říct: „Ano, a já jsem ochoten platit vyšší daně.“
Pokud ale lidé (i politik je jen člověk) chtějí více výdajů, ale zároveň nechtějí vyšší daně, pak je něco špatně. Buď musíme přijmout realitu, že stát není bezedný, nebo budeme dál žít v pohádce, která skončí krutým probuzením.
A otázka na závěr: chcete se jednou probudit do reality, kde vám z výplaty zůstane sotva polovina, protože stát „musí“ platit všechno?
