Článek
Můj pradědeček, starý dobrý prvorepublikový sociální demokrat, rád kdysi vtipkoval, že před volbami dělali guláše z Lidovců nebo z Agrárníků.
Nicméně praděda je již dávno v sociálně-demokratickém nebíčku (ne ve Valhale, tam jsou zase jiní výtečníci), a tak si dnes povíme jiný zajímavý gulášový příběh.
Věda občas umí být nejen fascinující, ale i… chuťově dobrodružná.
Tak například: co byste řekli na guláš z 50 000 let starého bizona? Že to zní jako hodně starý vtip? Omyl!
V orwellovském roce 1984 si skupina vědců a vědkyň z Aljašské univerzity opravdu pochutnala na bizoním guláši, jehož hlavní ingrediencí bylo maso z pradávného zvířete jménem Blue Babe.
Příběh začíná o pár let dřív, v roce 1979, když se parta zlatokopů hrabala v permafrostu poblíž Fairbanks na Aljašce. Místo zlaté žíly ale narazili na něco mnohem chlupatějšího – dokonale zachovalé tělo stepního bizona.
Podle všeho zemřel (nepřirozenou smrtí) zhruba před 50 000 lety, a to s největší pravděpodobností díky útoku šavlozubého tygra. Budiž nám útěchou, že zmíněný ničema, je již s největší pravděpodobností také po smrti.
Jeho (tedy bizonovy, ne tygrovy) ostatky dostaly přezdívku Blue Babe, a to kvůli modravému zbarvení způsobenému reakcí mědi ze zeminy s bílkovinami v kůži.
Místní význačný paleontolog Dale Guthrie a jeho tým nemohli uvěřit svému štěstí.
Tělo bylo v tak dobrém stavu, že jej nejen mohli detailně zkoumat, ale také – a teď se držte – si z něj něco uvařit. Vědci a vědkyně se rozhodli, že slavnostní zakončení výzkumu si zaslouží pořádné menu. A co je lepší než guláš z vlastního výzkumného materiálu?
Vzali malý kousek masa z oblasti krku – tam, kde bylo nejlépe zachované – a připravili z něj tradiční americký guláš. Přidali česnek, cibuli, mrkev, brambory a trochu vína, a pak už jen čekali, až se pradávný guláš uvaří. A výsledek? Prý překvapivě jedlý.
Chuťově to prý připomínalo hovězí, jen s jemným nádechem divoké zvěřiny, hub a inu, mírně zemitou dochutí věčnosti.
Gulášek z doby ledové, kdo z vás to má?
Guláš z doby ledové se samozřejmě neobjevil na menu místních restaurací, ale zapsal se do historie jako jeden z nejbizarnějších (a pravděpodobně nejstarších) kulinářských počinů v dějinách vědy. Blue Babe se po večeři vrátil tam, kam patří – tedy do expozice Muzea severu na Aljašské univerzitě, kde ho dodnes mohou obdivovat návštěvníci.
Pozor, věda má opravdu chuť na všechno
A co z toho plyne pro nás, běžné smrtelníky?
Možná nic jiného než to, že věda, vědci a vědkyně mají opravdu chuť na všechno. A že až příště najdete v mrazáku kus starého masa, nemusí být hned důvod ho vyhodit – kdo ví, třeba se z něj stane legenda.
A pozor, pokud u vás v paneláku bydlí nějaká mlsná vědkyně, aby se nepodívala vaše manželovi po večerce do indexu.
Zdroje:
https://www.gi.alaska.edu/alaska-science-forum/dale-guthrie-opened-door-lost-world
https://www.kabinetkuriozit.eu/gulas-z-50-000-let-stareho-bizona/
https://www.atlasobscura.com/articles/ancient-bison-stew-blue-babe-alaska
https://www.iflscience.com/in-1984-scientists-ate-50-000-year-oid-bison-in-a-stew-65758
