Článek
Jako nezaujatý pozorovatel (což znamená, že nejsem ani z jednoho města), musím po pečlivém zkoumání dospět k závěru, že tentokrát vítězí Pardubice. Hradečákům se předem omlouvám. Mohou se utěšovat tím, že mají krásné lesy.
1. V Pardubicích voní vzduch po perníku
Dobře, občas i po chemii. Ale hlavně po perníku.
Zatímco Hradec nabízí architekturu, v Pardubicích člověk dostane architekturu i dezert. A upřímně – kolikrát jste si domů přivezli jako suvenýr funkcionalistickou budovu? Zato srdce z pardubického perníku kupuje každý druhý turista.
2. Kůň je víc než lev
Hradec má ve znaku lva. Pardubice koně. A každý, kdo někdy zkoušel jet na lvu do práce, ví, že kůň je praktičtější.
Velká pardubická je navíc událost, kterou znají i lidé, kteří jinak od koní rozeznají maximálně houpacího.
3. Pardubáci mají smysl pro humor
Stačí se podívat na derby s Hradcem. Pro Pardubáka není Hradečák nepřítel. Je to člověk, kterému je třeba s laskavou trpělivostí vysvětlovat, že žije ve druhém nejlepším městě regionu.
A Hradečáci? Ti mají stejný názor, jen obráceně. Právě proto spolu mohou vést nekonečné debaty bez jediného vítěze.
4. Když řeknete „Pardubice“, každý ví
Perník. Dostihy. Hokej.
Když řeknete „Hradec Králové“, následuje několik vteřin přemýšlení a pak někdo nesměle pronese: „Tam je… ta pěkná katedrála? Nebo univerzita?“
To není výtka. Jen marketingová realita.
Malé přiznání na závěr
Ve skutečnosti jsou obě města skvělá. Jedno má noblesu, druhé šarm. Jedno je královské, druhé perníkové. Jedno se pyšní bílou věží, druhé zelenou branou.
Jenže život by byl nesnesitelně nudný, kdyby si sousedé čas od času nedokázali dobrosrdečně rýpnout.
Až tedy příště potkáte Hradečáka, usmějte se na něj. Kupte mu perník. Třeba konečně pochopí, odkud vane ten správný východočeský vítr.
Pokud by tento text četl Hradečák, téměř jistě by napsal stejně dlouhý článek s názvem „Čtyři důvody, proč jsou Pardubice jen předměstím Hradce Králové.“
A právě v tom spočívá kouzlo této krásné odvěké východočeské rivality.
