Článek
Špígl: Bulvární fenomén divokých devadesátek
Nevím jak Vy, ale já docela rád vzpomínám na divoká devadesátá léta. A na různé kuriozity té doby. Panečku to byly vážně interesantní časy, jen co je pravda.
Když se v roce 1990 na českých novinových stáncích objevil deník Špígl, byl to v tehdejším mediálním prostředí nevídaný úkaz. V éře, kdy se novinový trh teprve nadechoval k rozmachu po pádu komunistického režimu, přišel Špígl s formátem, který byl na Západě běžný, ale u nás působil jako zjevení – ostrý (hlavně politický) bulvár.
1. října 1990 se na českém trhu objevil ,,první český soukromý deník“ Špígl. Jeho vydavatelem i šéfredaktorem byl podnikatel Ladislav Froněk.
Svou grafickou úpravou napodoboval německy Bild- Zeitung a obsahem i slovy šéfredaktora šlo o přísný politický bulvár, psaný bez servítků.
Pro přesnost - Špígl měl „pouhé“ čtyři strany a cena byla 50 haléřů. Což odpovídá cca deseti dnešním korunám.
Ostatní tehdejší noviny - např. Lidové noviny, Svobodné slovo či Mladá fronta stály tehdy více (okolo dvou korun). Špígl tak útočil na méně movité čtenáře i nízkou cenou. Špígl četli především muži bez maturity. Ale občas si jej pro pobavení či rozšíření obzorů kupovali na stánku i lidé z vyšších vrstev. A také policejní a jiné státní orgány. Za chvíli se dozvíme proč.
Když chybí zábrany, ale ne čtenáři
Špígl si nebral servítky. Přinášel skandály, konspirační teorie, odvážné titulky a občas i spekulace na hraně pravdy – nebo za ní.
Zaměřoval se na politické aféry, kriminalitu a drby ze společnosti, přičemž se nebál jít po krku ani vlivným osobnostem. Právě tím si získal oddané čtenáře i početné odpůrce.
Zatímco seriózní média si zachovávala leckdy i odstup a hledala svůj styl v nové době, Špígl vsadil na bezprostřední útoky. V novinových článcích se objevovaly i ostré invektivy vůči politikům a veřejně činným osobám, což často vedlo k soudním sporům.
Byly doby, kdy se zdálo, že se Špígl soudí téměř se všemi, kdo v zemi něco znamenali.
Proměna v týdeník a pád do zapomnění
Navzdory své agresivní a skandální povaze měl deník v 90. letech poměrně stabilní čtenářskou základnu. Hlavně mužskou. Ovšem přelom tisíciletí přinesl zhoršení finanční situace, pokles zájmu čtenářů i rostoucí konkurenci v oblasti bulvárních médií.
V roce 2001 se z deníku stal týdeník, což byla snaha zachránit upadající titul, ale místo záchrany přišel definitivní konec. V roce 2002 Špígl nadobro zanikl.
Závěrem
Dnes je Špígl spíše zapomenutou kapitolou české mediální historie. Na rozdíl od bulvárních médií, která přežila (např. Blesk či novější deník Aha!) a přizpůsobila se nové době, se stal symbolem jedné specifické éry – divokých devadesátek!
Kdy bylo skoro všechno možné a novinové titulky si na diplomatickou korektnost příliš nepotrpěly.
Prameny:
Kruml, M. Jak bulvár přišel do Čech, Mladá Fronta Dnes, 2000,
https://www.louc.cz/04/1200319.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Den%C3%ADk_%C5%A0p%C3%ADgl
REJFKOVÁ, Aneta. Zákon bulváru. 2010 Bakalářská práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Vladimír Šiler.
https://web.archive.org/web/20160406063956/http://www.spigl.wz.cz/
