Článek
Autor uvádí deset manipulativních příkladů, které mají ilustrovat, jak by takový svět vypadal, a argumentuje, že by vedl k omezení lidských práv, relativizaci pravdy a potlačení svobody projevu.
Z politologického hlediska je však třeba upozornit na několik problematických aspektů tohoto článku. Především autor předkládá velmi jednostranný pohled na antiliberální hnutí, aniž by se pokusil o hlubší analýzu jejich motivací či sociálních a kulturních kontextů, ve kterých vznikají. Tím se ochuzuje o možnost porozumět opravdové komplexitě současného politického spektra.
Dále je třeba kriticky posoudit autorovo tvrzení, že neliberální demokracie je konstruována tak, že lidská práva existují pouze v rozsahu, který stát dovolí. Toto zobecnění opomíjí fakt, že i v liberálních demokraciích jsou lidská práva často omezována z důvodu národní bezpečnosti či veřejného pořádku. Například během pandemie COVID-19 byla v mnoha liberálních státech zavedena opatření omezující svobodu pohybu či shromažďování.
Autor také zběsile a nikoliv poprvé kritizuje anti-liberály za údajnou relativizaci pravdy a šíření dezinformací. Je však nutné uznat, že problém dezinformací a manipulace s fakty není výlučně spojen s antiliberálními hnutími, ale je přítomen napříč celým politickým spektrem. Citovaný fenomén je spíše důsledkem širších společenských změn, včetně nástupu nových médií a dlouhodobějšího poklesu důvěry v tradiční instituce.
V neposlední řadě je třeba zmínit, že autorův přístup může vést k polarizaci společnosti tím, že perfidně stigmatizuje určité politické skupiny a jejich příznivce. Pro konstruktivní politický dialog je však nezbytné snažit se o porozumění a hledání společných hodnot, spíše než o vytváření dichotomií mezi „liberály“ a „antiliberály“.
Také je kuriozní, že R.P. na jednu stranu píše relativně rozumně “ v politice je zásadní program, podle kterého si vybíráme politické strany. Bez programu si nelze představit vážně myšlenou kandidaturu…“, ale jeho články, nejen tento poslední, jsou protknuty různými personálnímu urážkami – Alena se fotí s pávy, Andrej si myslí, že kráva vyrábí v žaludku mléko…a další a další bulvární personální bagatelnosti netýkající se programu. A pak, že je prý primární program.
Konečná!
Závěrem nutno napsat, že ačkoli článek vlivného právníka R. Pokorného upozorňuje na některé reálné hrozby spojené s antiliberálními tendencemi, jeho nevídaně jednostranný a zjednodušující přístup nepřispívá k hlubšímu porozumění současným politickým výzvám (jak říkají stále častěji mladší experti).
Pro komplexní analýzu by bylo vhodné zahrnout širší spektrum perspektiv a zohlednit i vnitřní rozpory a výzvy, kterým čelí liberální demokracie.
Pokorný, jako vzdělaný autor, má jistě na víc. Ale aktuální pěna dní mu patrně zamlžila brýle, což je škoda. Čtenáři jednoho z nejčtenějších českých demokratických seriózních webů, kterým Seznam Medium bezpochyby je, si zaslouží určitě více péče.
Ergo kladívko, píšeme rok 2025, nikoliv 1995 nebo 1965, kdy by to možná čtenářům a čtenářkám i Stačilo!
