Článek
Pro prvňáčky to bývá první oficiální hodnocení jejich školní dráhy. Od roku 2027 však můžeme očekávat zásadní změnu – na prvním stupni, konkrétně v první a druhé třídě, zmizí klasické známky a nahradí je slovní hodnocení.
Citovaný krok, ač možná dobře míněný, vzbuzuje ovšem řadu otázek a pochybností.
Jedničky jako symbol úspěchu, ale i motivace, jsou hluboce zakořeněny v českém vzdělávacím systému. Proč tedy nahrazovat něco, co funguje, něčím tak nejednoznačným, jako je slovní hodnocení?
Argumenty zastánců této změny se točí kolem individuality žáků, důrazu na jejich osobnostní rozvoj a snahy o eliminaci stresu. Nicméně se nabízí otázka, zda právě absence jasného hodnocení nepovede spíše k demotivaci a nedostatku zdravé soutěživosti.
Slovní hodnocení působí sice na první pohled laskavě a konstruktivně. „Každou práci doděláš a odevzdáš, i když na to někdy potřebuješ víc času,“ bude stát například v hodnocení malého prvňáčka z jihomoravského Adamova.
Ale co vlastně tato věta dítěti říká? Je to chvála, výtka, nebo pouhý popis? Absence konkrétní zpětné vazby může být matoucí nejen pro děti, ale i pro rodiče, kteří se snaží pochopit, jak si jejich potomek vede.
Další problém tkví v rovnosti šancí. Slovní hodnocení je do značné míry subjektivní a závisí na učitelově schopnosti formulovat své názory. Co když se však kvalita hodnocení bude lišit mezi jednotlivými školami nebo dokonce třídami a učitelkami? Klasická známka je sice strohá, ale univerzální a snadno srovnatelná. U slovního hodnocení hrozí, že se žáci z různých škol ocitnou ve zcela odlišných výchozích pozicích.
Náročné pro učitele
Neopomenutelný je také časový faktor. Psát podrobné hodnocení každého žáka je časově mnohem náročnější, než udělovat známky. Učitelé, kteří jsou již dnes přetíženi administrativou, budou muset věnovat slovnímu hodnocení značnou část svého času, což může negativně ovlivnit kvalitu výuky. Navíc se nabízí otázka, zda by tento čas nemohl být lépe využit k přímé práci s dětmi.
Příprava na život
Největší obavu však vzbuzuje relevantní možnost, že slovní hodnocení nepřipraví děti na realitu.
V běžném životě se často setkáváme s jasnými kritérii a hodnoceními – ať už v práci, nebo v osobním životě. Přechod od slovního hodnocení na klasické známky ve třetí třídě by mohl být pro mnoho dětí šokem. Připravíme tak generaci dětí, která nebude zvyklá na jasná pravidla a kritéria?
Změny ve vzdělávání jsou nutné, pokud mají odpovídat potřebám moderní společnosti. Nicméně by měly být prováděny s rozvahou a na základě skutečných dat, nikoliv na základě domněnek a ideologických tlaků. Zcela upustit od známek na prvním stupni může být krokem zpět, nikoliv vpřed. Namísto toho bychom se měli zaměřit na zlepšení kvality výuky a podporu učitelů, aby mohli využívat jak známky, tak slovní hodnocení jako doplňující nástroje, které se navzájem podporují.
Jak říká klasik, cesta do pekla bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly.
