Článek
Když se člověk podívá na seznamovací inzeráty nebo si vyslechne, jaké požadavky mají moderní dámy na své partnery, jedno kritérium se opakuje takřka bez výjimky: "Nechci mamánka"!
Tedy muže, který bydlí se svou matkou (či několika matkami, nebo dokonce po staru s matkou a otcem - buďme politicky korektní), nechá si od ní prát ponožky a třikrát denně chystat jídlo a kakao nebo vyhlášené starobrněnské pivo.
Na druhou stranu, existuje celá zástupkyně žen, které vůbec nevadí, když jejich vyvolený není jen tak někdo – ale ženatý muž s dětmi.
Srdce rozumem neporučíš, říká se, a tak se může snadno stát, že tatínek od rodiny se stane objektem tužeb, kdežto svobodný, ale s maminkou bydlící týpek, je na seznamu persona non grata.
Je to vůbec logické? Na první pohled by člověk řekl, že tady něco nehraje. Člověk, který v tom nejširším slova smyslu dodržuje pravidla, tedy že se ke své matce chová slušně a poskytuje jí azyl, je zatracován.
Naopak ten, který ta pravidla porušuje a vedle legální manželky si pořizuje ještě přítelkyni - milenku, má dveře otevřené. Jak je to možné?
Přitažlivost
Odpověď leží v tom, co je pro ženy přitažlivé. Muž, který se o někoho stará a má závazky, působí jako silný ochranitel. Když si muž udrží rodinu, má děti a dokáže se v tomhle systému pohybovat tak obratně, že k tomu zvládne přibrat ještě další vztah, stává se tak nějak fascinujícím.
Kdežto ten druhý, který sice není nepoctivec, ale působí jako dospělé dítě v maminčině náručí, jednoduše nepředstavuje vzrušující výzvu.
Je v tom kus paradoxu, který ukazuje, že lidské vztahy nejsou o spravedlnosti nebo logice, ale o emocích. A jakmile jde o lásku, pak se zkrátka zákonitosti racionálního světa hroutí jako domeček z karet.
Tak už to na světě chodí, Bohové si to tak asi přáli - zvolal člen KDU-ČSL nakonec.
Zazvonil zvonec a fejetonu je konec!
