Článek
Znáte to. Otevřete jídelní lístek a zavalí vás tsunami přívlastků „domácí“.
Domácí limonáda. Domácí guláš. Domácí bramborová kaše. Domácí hranolky. A vrchol všeho: domácí tatarka. Člověk si skoro připadá, že je na návštěvě u tetičky na venkově, co si sama pěstuje brambory, dojí krávu a v mezičase vyrábí domácí colu z pampelišek.
Ale pozor – otázka dne zní: co to vlastně znamená „domácí“? To jako kuchařka v restauraci ráno doma uvařila bramborovou kaši, zabalila ji do kastrůlku, naložila do kufru auta vedle dětí a přivezla do práce?
A večer si odnáší domů zbytky limonády v PETce a vysmažené hranolky v alobalu?
Anebo je „domácí“ jen takové to šidítko, jak z úplně obyčejné věci udělat něco „autentického“, „poctivého“ a „za 195 korun“?
Doba si žádá emoce, příběh, nostalgii. Už nestačí napsat „bramborová kaše“. Zní to příliš jako školní jídelna. Ale když napíšete „domácí bramborová kaše“, zákazník hned vidí babičku, jak škrábe brambory a s láskou je mačká dřevěným šťouchadlem.
Přitom realita je poněkud méně poetická: instantní prášek + vařící voda + průmyslová sůl. Voilà, domácí šmak.
A co taková domácí limonáda? To už je samostatná kapitola. Číšník vám přinese půllitrový zavařovací sklenici s citronem, mátou, třtinovým cukrem, dvěma okurkami, brčkem, možná i plastovou kachničkou.
Ergo kladívko, jistěže „domácí“. A pak si v rohu barové kuchyňky všimnete, jak si barman dolévá sirup z litrovky s etiketou „Citrónový koncentrát – velkoobchod“. Domácnost hadr.
Zvláštní je, že zatímco dřív byla restaurace synonymem pro něco lepšího než „domácí“, dnes je to přesně naopak. Jídlo od profesionála už netáhne – chceme iluzorní babičku, iluzorní chalupu a ideálně ještě iluzorního dědečka s harmonikou.
Věřili byste, že za první republiky by kuchař považoval za urážku, kdybyste jeho jídlo nazvali „domácím“? Dnes je to asi vrchol kulinářské slávy.
A tak si dáte „domácí svíčkovou“, kterou vařila Marie v kuchyni někde v Modleticích, přidáte „domácí limonádu“ s logem Coca-Coly a přikousnete „domácí“ chleba, který přivezl pekař z hypermarketu.
Celé je to tak domácí, až je vám z toho hezky u srdce. Skoro jako doma. Akorát za trojnásobek ceny.
Tak dobrou chuť.
Zdraví Vás
Domácí Legendární Medvěd (DLM) :D
P.S - A nezapomeňte si doma udělat domácí účet za domácí oběd v restauraci.
