Článek
Jak žít za nula korun měsíčně? Češi objevili ekonomický zázrak
Když dnes člověk otevře noviny nebo internet, všude čte totéž. Drahotaaaa.
Elektřina drahá. Nájem drahý. Potraviny drahé. A důchody? Ty jsou podle některých ekonomů asi tak vysoké, že by si za ně člověk mohl koupit půlku rohlíku a přičichnout k salámu.
Pro pět ran do Kalouska, možná problém není v systému. Možná lidé jen málo kreativně přistupují k životu.
Rozhodl jsem se proto nabídnout veřejnosti několik osvědčených rad, jak přežít prakticky za nula korun měsíčně. Ano, čtete správně. Nula. Žádné složenky, žádné hypotéky, žádné zbytečné utrácení. Chce to jen disciplínu, důvtip a lehce posunuté hranice společenské normality.
Začněme energiemi.
Lidé si doma zbytečně svítí. Přitom lidské oko je schopno adaptace. Já už několik měsíců večer nerozsvěcím. Zpočátku jsem narážel do nábytku, jednou jsem omylem pohladil vysavač místo psa, ale časem si organismus zvykne. Dnes už se po bytě pohybuji téměř intuitivně. Sousedi tvrdí, že připomínám predátora z amerického filmu. Beru to jako kompliment.
Telefon zásadně nenabíjím doma. K tomu slouží nákupní centra. Sednete si nenápadně k zásuvce, tváříte se zamyšleně a mobil se mezitím nabíjí za cizí peníze. Moderní ekonomika je přece o sdílení zdrojů.
K otázce stravy
Mnoho lidí utrácí tisíce korun za potraviny. Přitom kulturní sektor nabízí netušené možnosti. Vernisáže. To je úplný gastronomický ráj. Člověk chvíli kouká na obraz, u kterého nepozná, zda je vzhůru nohama, odborně pokýve hlavou a následně zkonzumuje osm chlebíčků, dvě miniřízečky a 4 deci bílého vína.
Nikdo se neptá, kdo jste. V umění totiž nejistota k identitě patří.
Když zrovna není vernisáž, nastupuje druhý pilíř potravinové bezpečnosti – supermarketové ochutnávky. Tam je třeba strategie. Nelze chodit stále kolem stejného pultu. Doporučuji měnit čepice, kabáty a lehce kulhat. Personál pak získá pocit, že jde pokaždé o jiného zákazníka.
Doprava je kapitola sama pro sebe.
MHD je podle některých drahá. Jenže existuje metoda, kterou nazývám „psychologický nátlak“. Nastoupíte do tramvaje s výrazem člověka, který právě řeší mimořádně složitý státnický problém. Díváte se z okna, občas si povzdechnete a v ruce držíte staré brýle bez sklíček. Revizoři většinou usoudí, že už jste byli životem potrestáni dostatečně.
A pokud náhodou přijde pokuta? To už je problém budoucího člověka. A budoucí člověk si musí poradit sám.
Závěrem
Někteří ekonomové tvrdí, že společnost čeká období úspor. Já myslím, že nás čeká evoluce. Češi se postupně vrátí ke kořenům. Budeme migrovat za chlebíčky, nabíjet elektroniku po kavárnách a orientovat se ve tmě pomocí šestého smyslu.
A víte co? Možná nás to nakonec spojí víc než všechny vládní konsolidační balíčky dohromady.
