Článek
Kterak píšu, netěší mne to, nicméně vzhledem k enormnímu tři a půl biliónovému státnímu dluhu je to pochopitelné.
Naopak podporovat by je mohla začít osvícenější města a kraje, ty často hospodaří s finančními přebytky. Anebo by nějakou zlatku zmíněným literárním magazínům mohli poslat sami nakladatelé a knižní velkodistributoři, kteří byli nedávno osvobozeni od DPH na knihy. Mohli by tak učinit například ve formě placení masivnější a dražší reklamy v nich. Nicméně kdo jsem já pranepatrný abych radil našim mocným.
Literární provoz – do blázince odvoz?
Jak jsem přiznal výše, docela rád již roky čtu mj. české (někdy i slovenské) literární časopisy a weby. Ergo literární kladívko, někdo má rád holky (či kluky), jiný vdolky, a já zase písmenka. Byť přiznávám, že poslední roky jim rozumím místy již čím dál tím méně. A to mi nebylo ještě ani 70 let.
Navíc na ně jako daňový poplatník (stále ještě) přispívám, tak mne zajímá, co se tam děje a píše.
Zážitek z nedávna. Na webu časopisu HOST se člověk občas dozví věci, které by si sám nevymyslel, ani kdyby velmi chtěl. Například tuto perličku:
„Dominik B., Autorstvo je intermediální umělkyně, editor a akademik.“ [1]
Ne, to není dadaistická báseň. To je oficiální medailonek. Citace. Skutečnost. A já se – zcela neutrálním, zvědavým, ba až dětsky bezelstným hlasem – ptám: jak je to vlastně myšleno?
Začněme hned u toho nejlíbeznějšího slova: autorstvo.
Autorstvo je tradičně něco kolektivního, téměř odborového. Autorstvo románu, autorstvo článku, autorstvo petice.
Autorstvo zní jako minimálně tři lidé. Proč tedy zde není autorstvo zároveň editorstvem? Proč je to jen skromný „editor“, osamělý, jednotný, skoro až starosvětsky singulární? Nešlo by to sjednotit? Konzistence je přece základ moderní identity.
Básníci beze slov – básníci bez pohlaví?
A teď k umění. Intermediální umělkyně. Krásné, měkké, inkluzivní. Ale proč zrovna umělkyně, když vedle stojí tvrdý, neoblomný akademik? Proč ne akademička? Nebo aspoň akademičstvo?
Naznačuje nám snad medailonek, že akademik je něco víc než akademička? Že akademik je vyšší vývojový stupeň, zatímco akademička je jen jeho jazyková varianta s diakritickým hendikepem?
A co umělec? Ten se sem nevešel? Ten by tu byl vlastně v krásném souladu s akademikem.
Vsuvka – na jedné pražské VŠ nedávno studentstvo opravilo oficiální starobylý nápis „doktorandi“ na dveřích fakultní kanceláře na prý korektnější „doktorandstvo“.
Laskavé čtenářstvo pak napadá, proč redakce HOSTa neopravila výše řešený medailonek na webu literárního časopisu na „editorstvo“ a „akademikovstvo“.
Jako by se snad, i v tom poměrně bezpečném literárním prostoru, sekundárně naznačovalo – žena nemůže být akademikem či editorem. Vše je ukryto v jazyce – to nám říkaly již soudružky učitelky (ano tehdy se nepoužívalo korektnější „soudružství učitelstvo“) na základní škole.
Umělkyně, akademik, editor – tři role, tři gramatické světy, tři různé reality, které se setkávají v jedné větě a dělají, že se neznají.
Ještě se, trochu obsedantně, vrátíme ke slovu: „autorstvo.“
Není to označení trochu matoucí pro honorářové oddělení? Nehrozí, že si někdo pomyslí: „Aha, autorstvo, tedy množné číslo – pošleme víc ( i veřejných) peněz“?
A když už jsme u peněz: HOST (brzy snad moderněji HOST-STVO) , pokud se nepletu, čerpalo roky i veřejné prostředky. Jak se na zmíněné „autorstvo“ dívají orgány dohledu? A co orgány dozoru?
Nezačne někdo zkoumat, zda nebyl honorář vyplacen kolektivní entitě, která fakticky neexistuje, ale jazykově ano?
Závěrem
Nechci planě moralizovat, na to jsou dnes jiní, a umí to sofistikovaněji. Nechci soudit. Jen se ptám. Zvědavě. Neutrálně. Jazyk je citlivá věc a identita ještě citlivější.
Ale když se i z medailonku (pod článkem) stane genderové bojové pole, kde se potkává jednotné s množným, ženské s mužským a akademické s uměleckým,
Ale možná, dodávám s laskavým dědečkovským humorem, už nejde o identitu, ale o performanci pro účetní oddělení. A to je, přiznejme si, také svého druhu umění.
A jak trefně říkalo „Václavstvo Klausovstvo“ – jejda já se tím již také nakazil : O peníze jde až v první řadě, a básnictvo nebude výjimkou. Viz jejich aktuální boj o granty od Babišovy vlády a Klempířova ministerstva kultury.
Hlubší filozofickou otázku, zda může být nezávislá literatura placena vládou a státem (proti kterému se často vymezuje) si necháme raději na jindy.
[1] Důkaz pro čtenářstvo: zde : https://www.h7o.cz/clanky/14430-otcovska-pozehnani-pro-mlade-basnictvo
