Článek
Když jsem po roce chtěl recenzi po něm na svoji monografii, odehrálo se následující - 2 roky ji nenapsal, vymlouval se nenápaditě, že má moc práce. Na univerzitě takový nesmysl.
A když jsem ji po 2 a půl roce znovu urgoval - tak mi vynadal, že kniha již zastarala, a že nic psát nebude.
Akademický svět je krásný – zejména tehdy, když se vám podaří udělat něco pro druhého. Napsat recenzi kolegovi na odbornou knihu třeba za tři týdny, ve volném čase, mezi opravováním testů a psaním grantů. Takový čin se obvykle neocení potleskem, ale tichým „díky“ a příslibem, že až vy budete mít svou publikaci, kolega rád oplatí stejnou službu.
Jenže akademická paměť bývá selektivní. Rok se přehoupne v dva, a recenze nikde. Kolega má moc práce, vede projekty, oponuje disertace, a samozřejmě, kdo by se dnes ještě zabýval něčí knihou – ta mezitím „zastarává“.
A tak když po dvou a půl letech přijde skromná urgence, dozvíte se, že psát recenzi už by bylo zbytečné, protože vaše dílo prý zestárlo. V překladu: promiň, ale tvá laskavost prošla záruční lhůtou.
Na českých a moravských univerzitách totiž funguje zvláštní forma akademické reciprocity. Když něco uděláte vy, bere se to jako samozřejmost. Když o totéž požádáte zpátky, působíte dotěrně. Kolegiální výpomoc se v těchto kruzích často mění v jednostranný tok – od těch, kteří „ještě věří v ideály“, směrem k těm, kteří „už pochopili, jak to chodí“.
Možná by se hodilo, aby univerzity zavedly něco jako akademický barometr reciprocity – evidenci, kdo komu co slíbil a kdo naopak jen čerpá. Ale to by nejspíš skončilo stejně jako většina akademických reforem: na stole komise, která se nikdy nesejde.
Závěrem
A tak si člověk nakonec musí vystačit s tím nejcennějším – s vlastním svědomím, že on tu recenzi opravdu napsal. I kdyby byla dávno zapomenuta, pořád má větší hodnotu než všechny výmluvy o zastaralých knihách. Protože čest, na rozdíl od odborné literatury, nikdy neztrácí aktuálnost.
Máte podobný zážitek , i třeba z neakademického prostředí, prosím, napište nám do komentářů pod článkem.
-------------------------
(napsáno na základě autentické zkušenosti pana Z.T.)
