Článek
Nedávno jsem jel trolejbusem v Brně, což samo o sobě bývá dobrodružství.
Jenže tentokrát jsem dostal bonusový zážitek: velmi podařený inter-generační dialog, který by měl být zapsán do zlatého fondu (malo)městské moudrosti.
Seděl naproti mně děda – klasika. Béžová bunda od Japonců pardon od Vietnamců, křížovky v kapse, pohled člověka, který přežil jak Nagano, tak i kuponovou privatizaci nebo prapočátky prestižního motocyklu Huawei - Davidson.
Vedle něj vnouček, tak sedm let, hype jak TikTok, vlasy jak ze žvýkačky a slovník, kterému rozumí jen děti, umělá inteligence a možná chobotnice.
Vnouček zírá na dědovu tvář, kde se hrdě skví jizva – decentní, ale nepřehlédnutelná. A v tom to přišlo.
„Dědo, co to máš na tváři?“
„To je jizva z fronty,“ řekl děda klidně, jako by se nic nedělo.
Vnouček roztáhl oči jako animovaná postavička a zaječel:
„WOW! Skibidi! Ohio! Ty jsi byl voják?!“
V tu chvíli jsem se málem zakuckal rohlíkem, který jsem konzumoval v rozporu s přepravním řádem.
Děda se nadechl, lehce se pousmál a odpověděl s kamenným klidem:
„Ne. Já byl minulý týden v Kauflandu.“
A pak bylo ticho. Takové to posvátné ticho, kdy i trolejbus přeskočí jeden výmol bez rachotu. Vnouček chvíli mlčel, pak pomalu přikývl – možná pochopil. Možná ne. Ale určitě to zní drsně.
Jizva z fronty v Kauflandu?
To je nová válečná generace. Válka o máslo v akci. Boj o poslední balení papírových utěrek.
Když vám důchodce vytrhne z ruky poslední XXL balení kuřecích stehen v akci, v těch minutách se rodí opravdoví hrdinové. Kam se hrabe Jana Bobošíková nebo bratři Mašínové.
A zatímco jsme jeli trolejákem dál, v duchu jsem dědovi vzdával hold. Nejen za to, že přežil frontu – tu s košíky a slevovými letáky – ale i za to, že má smysl pro humor, ostrý jako cenovka na kaviár v Lidlu či zmíněném Kaufecu.
Ať žije generace Kaufland Commando! Sláva našim dědečkům!
Anketa
(satirický fejeton).
