Článek
A bohužel – podle všeho i jedním z těch, kteří důvěru občanů spíše podkopávají, než budují.
Jeho působení v čele tzv. stratkomu (strategické komunikace státu) ukazuje, že k vedení vládní komunikace je zapotřebí nejen odborná kvalifikace, ale i osobnostní zralost, přirozená autorita a schopnost vnímat nálady společnosti.
To vše Otakar Foltýn, podle mého komentátorského soudu, postrádá.
Podle aktuálního průzkumu agentury STEM se 54 % občanů více obává zásahu do voleb ze strany vlastní „Fialové“ vlády než ze zahraničí.
To je více než alarmující. Nejde přirozeně o číslo, které by vzniklo samo od sebe – je to přímý důsledek způsobu, jakým tato vláda komunikuje. Jak Fialův kabinet nevhodně a nedbale přistupuje k informování veřejnosti. A jak team ze Strakovy akademie vnímá kritiku.
Namísto otevřeného dialogu se lidé setkávají s moralizováním, nálepkováním a snahou o monopolizaci pravdy. Pod hlavičkou boje proti dezinformacím se často vytváří nové příkopy, a ne mosty. Společnost je čím dál více polarizována a polarizována.
Těm, kteří si dovolí mít jiný názor než vládní linie, je často podsouván úmysl „podkopávat demokracii“.
A právě tento přístup zosobňuje pan Otakar Foltýn. Přístup, který nemá s demokratickým vedením komunikace mnoho společného. Namísto toho, aby se snažil s lidmi mluvit, často spíše určuje, co smí být řečeno a co už ne.
Dobrý premiér či ministr přitom má komunikovat sám – přímo, zdvořile a hlavně srozumitelně. Žádné „vysílání signálů“, jak na konferenci s doktorandy.
Ergo kladívko, není přece možné se zbaběle schovávat za „týmy odborníků“, jejichž legitimita není potvrzena volbami.
Jestliže vláda cítí potřebu zřizovat útvary pro řízení komunikace, něco dělá špatně – ztrácí přirozený kontakt s lidmi. A to neplatí jen pro dnešní Česko, psal bych to za jakékoliv vlády.
Opozice, konkrétně hnutí ANO, již avizovala, že pokud vyhraje volby, post vládního koordinátora strategické komunikace a jeho tým zruší. A dává to smysl.
Ne proto, že by nebylo třeba mluvit s lidmi. Ale z legitimního důvodu, že komunikace nemůže být řízena centrálně jako nějaká propagandistická kampaň. Musí být lidská, otevřená a důvěryhodná.
Závěrem
Chceme-li skutečně bránit demokracii a svobodu projevu, nemůžeme začínat tím, že ji omezujeme. Anebo dokonce nadáváme oponentům. To je zásadní profesionální chyba. Z takto chybného základu už žádný zdravý demokratický dům nevyroste.
Pan Foltýn možná chtěl být „strážcem pravdy“. Výsledek je však opačný: nedůvěra roste, společnost se dál štěpí a demokratický diskurz trpí. A to je vizitka, kterou si žádný koordinátor komunikace ani předseda vlády přece nemůže přát.
(psáno pro deník Právo)
