Článek
Brněnské tramvaje zažily už leccos — od bezdomovců s cigaretou místo jízdenky až po turisty, kteří si na Šilingrově náměstí myslí, že jsou na Prýglu.
Ale co se událo včera v lince číslo 1 (směr Bystrc), to by si snad zasloužilo záznam v kronice DPMB.
Bylo půl třetí odpoledne, slunko svítilo, šalinou se kolébalo pár studentů, dvě maminky s kočárky a — ano — paní Jarmila, sedmdesát jedna let, důchodkyně, bývalá učitelka občanské nauky a mistryně republiky v házení sarkasmem na cíl.
A pak to přišlo. v Žabovřeskách ( tedy Žabinách jak říkají domorodci) přistoupil exemplář, který by zoologové popsali jako „samci středního věku v pokročilé fázi podnapilosti“. Mastné vlasy, tričko s logem kapely, která se rozpadla dřív, než se narodil, dech schopný rozpustit plexisklo a jazyk ostřejší než rozhlasová anketa o důchodech.
Začal typicky — mikro-agresivní otázkou do prostoru:
„Proč všichni na mne čumíte, jak Lidovci na Okamuru v parlamentu, co?“
Tramvaj ztichla. Dokonce i děcko s dudlíkem přestalo cucat. A právě v tom tichu, jako když zazní gong v aréně, se z první řady ozvalo:
„No vy máte ale pěknou opici.“
Pán zkoprněl. Tramvaj se nadechla. Ale paní Jarmila neskončila. Vytáhla slovní granát z kabelky, vytáhla pojistku… a hodila:
„Z vás by měl Darwin radost. Vy jste se vyvinul z opice zpátky do opice.“
Na moment ticho. A pak výbuch. Hurónský smích projel šalinou jako jarní průvan.
Studentům tekly slzy, kočárky se rozkývaly, ještě že to neslyšel i pan řidič šaliny, jinak by se určitě vyboural.
Pán beze jména, zato s přebytkem promile, pokusil se cosi zamumlat, ale jeho ego už bylo dávno pod sedačkou vedle ztracené rukavice a bonbonu z roku 2003.
Na další zastávce radši vystoupil. Asi šel googlit Darwina.
A paní Jarmila? Ta se jen mírně usmála, upravila si vlnu na hlavě, zkontrolovala si síťovku avrátila se zpět ke svému Sudoku. Hrdinka každodenní šarvátky v MHD.
Závěr? Nikdy nepodceňuj důchodkyni s bystrým jazykem. A už vůbec ne v Brně, kde i šalina má své zákony.
