Článek
Ruda byl a je suverénní týpek. Celý život dělal do katastrálního práva, a teď si užívá zaslouženého důchodu.
Chodí (či jezdí zdarma MHD) po Brně a okolí , hledá nejlepší akce, protože důchod není co býval.
A tak si jednoho dne našel skvělou nabídku – all you can eat v asijském bistru za solidních 189 korun. Tedy solidních na dnešní dobu, v roce 1988 by za to byly 3 obědy v hotelu International. Hned tam zamířil, protože měl pořádný hlad a chuť na asijské dobroty.
Uvítal ho černooký majitel bistra v tričku GANT, mile se usmíval a ukazoval mu, jak to všechno funguje. *„Jeden talíř, jedna polévka, jeden nápoj,”* vysvětloval asijský hostinský.
Ruda kývnul a vrhnul se na výběr. První chod si dal solidně – vrchovatý talíř kuřecího, vepřového, rybí křídla také nemohla chybět, spousta (ne)čerstvé zeleniny, a s nudlemi v množství větším než malém.
Polévku tentokrát vynechal, měl chuť na něco osvěžujícího, tak sáhnul po džusu. Jenže ouha, při nalévání džusu se ozval číšník.
*„Pane, to je druhý nápoj. Máte nárok jen na jeden.”*
Ruda to ale měl promyšlené. *„Ale já si nevzal polévku, tak jsem si vzal druhý nápoj místo ní. Polívka, džus, to je všechno tekutina, ne?”* argumentoval v klidu, jakoby právě přednášel na právnické fakultě.
Majitel se ale nedal. Trval na tom, že když si Ruda dal dva nápoje, musí za ten druhý zaplatit. neskutečných 55 korun.
Ruda, zkušený v právnických kličkách, se jen pousmál. *„Podívejte, já za polívku platit nebudu, tu jsem si nevzal, tak místo ní beru ten džus. Prostě to tak je,”* pronesl s neústupnou elegancí jako Iggy Pop.
Historku přiměřeně zkrátíme, chvíli se hádali, ale Ruda mu opravdu nic nedal. Bistrosaurovi tekli již nervy…
Hostinský, zklamaný a trochu rozhořčený, se rozhodl zavolat policii. Když tam skutečně zavolal, zjistil, že Ruda má další eso v rukávu – volání na 158 skončilo tím, že operátor doporučil, aby se s Rudem spíš pustil do občansko-právního sporu. A odmítl tam poslat hlídku.
Když se majitel bistra s prosíkem obrátil na hosta, zda by mu dal své osobní údaje k zahájení občansko-právního sporu, ten se mu vysmál a nic mu nedal.
Závěr
Ruda opustil bistro s úsměvem od ucha k uchu, zatímco hostinský tam stál s mobilem v ruce a přemýšlel, kde udělal chybu. Pro něj to byla prohra, pro Rudu malé vítězství.
Ruda šel domů s pocitem vítěze nad systémem, a těšil se, jak svým kamarádům u pivka poví, jak zase jednou vyzrál na systém a ušetřil pětapadesát korun.
A obchodní si začal více vážit poctivých hostů, kteří mu bez vytáček zaplatili, co jim nařídil. A těch co mu zaplatili i něco navíc - tzv.dýško - za ty zapálil i posvátnou svíčku.
