Článek
Tedy on nechtěl, ale z pracovních důvodů tam prostě musel.
Přijel do krajského města za pracovním projektem, ne pro zábavu. Ostatně, kdo soudný (či dokonce soudce) by se jel bavit až do Pardubic.
Jakmile vstoupil na hlavní pardubické náměstí, ano na Pernštýnské, ihned mu spadla brada (alespoň si to myslel). Ne proto, že by bylo zvlášť slavné nebo krásné – ale protože pocítil silný protivný vítr z reklam nad zdejšími perníkovými chaloupkami. Inu, kdo by neznal pardubický perník (nazývaný též piko, ne pivo).
Pomyslel si: „Tady bych dodal trochu pořádku a kázně…Pro pět ran do perníkové chalupy, nejen v Hradci, ale i v Pardubicích má být (správný správní) řád…“.
Po pár minutách tam postával, upravoval si kravatu a kreditní karty, pokukoval (ne)nápadně tu a onde – až křehké dívky z pardubického gymnázia si všimly jeho nezbedných pohledů. Nejdřív jej minuly hrdě, bez povšimnutí. Pak se zastavily, pohledy zpomalily – a najednou se vše změnilo.
Jedna z mladých dam (blonďatý dvounohý potomek z pardubické rodiny přináležející k zdejší vyšší nižší střední třídě) se (ne)nápadně přiblížila, úsměv prostý, hlas východočesky jasný: „Pane (nevěděla zatím, že je doktorem práv), vy budete až z Hradce, to se pozná ta elegance a nemravné pohledy ve kterých je snad všechno a něco i dvakrát. (chichot skupiny pardubické omladiny zní v povzdáli).
Ano, jsem právník z Hradce - zakoktal právník nesměle, jakoby mu nebylo šedesát, ale šest let.
Hmm, z Hradce, tak to máte asi dva ocasy! Vyprskla parta pardubických holek nespoutaně. Narážku na hradecký městský znak netřeba snad vysvětlovat ani méně inteligentnímu čtenářstvu z Moravy.
Pan JUDr. Mechov za svobodna Mechov ztuhl, jako poník, kterého přihlásili na Velkou Pardubickou.
Další dívka doplnila: „Jenom správný pardubický perník vám může osladit den, nejen vaše právnické řeči.“ A všechny se zasmály – přitom mírně zaklonily hlavy, jak jim to kdysi radily influencerky z TikToku a paní Hašková z květinářství Dominik.
Dr. Valentýn Mechov stál dál jako socha.
Nakonec dívky měly poslední slovo: „Pane doktore, kdybyste tu zůstal, naučíme vás věci nevídané. Ale pozor – právník z Hradce by měl vědět, že v Pardubicích má vždycky poslední slovo ten, kdo perník prodává, ne soudce či státní zástupce.“ A pak opět (i bez Radečka) propukly v divoký mladistvý smích, jak to umí jen mladé dívky z Pardubic city.
A tak se náš advokát z Hradce Králové odebral zpátky domů — o malinko mdlejší, ale bohatší o poznání, že ne vždy právní vážnost vyhrává nad dívčím pardubickým vtipem.
