Článek
Výchová facka dědkovi v supermarketu
Někde mezi regály s rohlíky a slevněným mlékem, mezi akcí na cukr a frontou u pokladny, se v Brně odehrál příběh, který vám dnes povykládám. Stal se dceři mého kamaráda, takže ji mám de facto z první ruky.
Příběh, který se v internetových diskuzích stáva předmětem nekonečných debat o morálce, Ukrajincích, mládeži právu a (de)generacích.
V hlavní roli – studentka Terezka (18 let). Druhý hlavní hrdina? Senior, sedmdesát jedna let, trpící bolestmi kyčlí a – jak se ukázalo – i jistou slovní neomaleností.
Senior stál u pokladny (kde markovala zboží ukrajinská brigádnice) a bezdůvodně spustil tirádu o ukrajinských pracovnících. „Lžou, kradou, zneužívají sociální dávky… a kvůli nim tu hniju s bolavou kyčlí, již skoro rok čekám na operaci!“ nechal se slyšet skoro na celou prodejnu.
Žena činu!
Terezka, která dosud hleděla do svého košíku s bezlepkovými těstovinami, brokolicí a avokádem, si povzdechla. A pak to udělala. Nebrečela, nenapsala status na Facebook, neposlala protestní e-mail na ombudsmana či pana Honzejkovi do Hospodářských novin. Přistoupila k pánovi a udělila mu výchovný pohlavek. Děda oněměl. Nakupující ztuhli.
A východoevropská pokladní? Možná se poprvé za celou směnu pousmála.
Člověk by čekal, že se ozve halasné volání po spravedlnosti, že se senior chopí svého práva a zavolá policii. Nestalo se. Možná se ho dotklo, že se s ním nikdo nehádal, jen mu byla udělena krátká, důrazná – a dost možná zasloužená – lekce slušnosti.
A tak vyvstává otázka: Kde končí svoboda slova a začíná hranice odpovědnosti? Byl to jen „děda, co si říká svoje“ nebo někdo, kdo urážel ženu, která tu pracuje, aby uživila rodinu?
A je facka argument, který má v civilizované společnosti místo?
Generační souboj
Možná je to příběh o generacích. O tom, že zatímco starší generace vyrostla v prostředí, kde podobné řeči zůstávaly bez odpovědi, ta mladší už nehodlá jen tiše přihlížet. Možná se právě v brněnském supermarketu odehrála malá společenská revoluce.
Anebo jen moment, kdy lidská důstojnost dostala nečekaného ochránce – uvědomělou Terezku s rychlou rukou a jasným morálním kompasem.
Ať už si myslíme o výchovné facce cokoliv, jedno je jisté. Starý pán si příště možná rozmyslí, než začne nadávat na nevinného člověka.
A to je – přinejmenším – malý krůček k lepší společnosti.
Avšak současně, co když někdo jiný za pár let uštědří samotné Terezce také výchovný pohlavek, až si bude stěžovat na nedostupné bydlení nebo nedostatek míst pro její (budoucí) děti, či až bude nadávat na Trumpa či Okamuru. Inu, uvidíme.
„Verba volant, exempla trahunt.“ (Slova odlétnou, příklady táhnou.)
