Článek
Koho volit? Uklízečku!
Letos mě čeká těžké rozhodování. Ne, nemluvím o hypotéce, výběru dovolené ani o tom, zda si konečně pořídit robotický vysavač. Mluvím o něčem mnohem vážnějším – o volbách do Poslanecké sněmovny. Ano, těch voleb, kde si jako občan – ten krásně znějící pojem – mohu zcela svobodně vybrat, kdo mě bude příští čtyři roky okázale ignorovat.
Jenže já jsem letos v klidu. Úplně, totálně v klidu.
Víte proč? Protože mi je to celé jedno. Vážně. Do puntíku. Ne že bych byl apolitický ignorant – já si dokonce pamatuju, jak se kdysi mluvilo o idejích, programu a spravedlnosti. Ale letos? Letos chci něco konkrétního.
Chci, aby mi někdo zdarma uklidil byt.
Ano, slyšíte správně. Pokud nějaká strana přijde s tím, že mi jednou týdně zdarma pošle paní na úklid, která mi beze slova vytře kuchyň, vezme prachovku i pod gauč a nezeptá se, proč mám v knihovně samé brožury o estonské lesbické poezii, dostane můj hlas.
Bez zbytečných otázek, bez programového prohlášení a bez plakátu s vágním slibem typu „Budoucnost je na dosah“ či „Spolu to dokážeme“.
A pokud mi uklízečku neposkytnou, tak ať mi ji alespoň proplatí. Měsíčně. Bezhotovostně. Případně hotově – já nejsem vybíravý volič.
Hlavně ať z mého bytu zmizí ten věčný chaos, který vzniká každé pondělí a vesele kulminuje do neděle, kdy už hledám ponožky v myčce a klíče v lednici.
Strany se zatím předhánějí, kdo slíbí víc a dodrží míň. Jeden nabízí důchodovou reformu (už sedmou, tentokrát prý opravdu poslední), druhý nižší daně (jen neřekl pro koho) a třetí slibuje, že „bude makat“ – to už tu taky bylo.
Ale že by někdo přišel a řekl: „Každému pracujícímu občanovi zdarma uklidíme domácnost“ to ne.
Přitom kolik by tím získali! Já třeba znám desítky lidí, kteří už ztratili víru v demokracii, ale nikdy by neztratili šanci na čerstvě umyté lino.
A proč by to nemohlo fungovat? Vždyť i starověký Řím dával lidu chléb a hry. My jsme skromnější – chceme jen čisté záchody a utřený prach. Ostatní nechť si klidně slibují evropskou obranu, energetickou bezpečnost nebo stabilní rozpočet. Já chci hadr, kýbl a člověka, co to vezme kolem vany, aniž by nadával na vládu. Od toho jsem tu já.
Závěrem
Takže, milé politické strany, zkuste letos něco revolučního. Přestaňte se škrábat o místa na kandidátkách a pošlete raději brigádníky s mopem. Můj hlas máte potom jistý.
A když přiberete i okna, možná vás zvolím i do Senátu.
(autorský satirický fejeton)
