Je skákání do řeči vždy špatné? Někdy může jít i o pud sebezáchovy!

Říká se, že je to neslušné, neempatické, že tím narušujeme dialog.

Jenže dialog je obousměrná komunikace. A pak jsou tu monology. Ty dlouhé, těžké, mazlavé, co se na vás valí jako studená omáčka v závodní jídelně v osmdesátých letech minulého století.

Máte kamaráda. Každý ho má. Člověka, který se nadechne v 18:40 a vydechne v 19:20.

Mezitím stihne shrnout svůj pracovní den, dětství, tři hypotézy o úpadku Pirátů. A k tomu jeden sen, který se mu zdál, ale on má pocit, že je strašně důležitý, protože tam byla tramvaj bez řidiče a Běloruska bez tepláků.

Vy sedíte naproti, přikyvujete, usmíváte se, občas si řeknete, že byste taky něco řekli. Třeba, že vám umřela teta. Nebo že vás bolí (neuzené) koleno. Anebo, že ho již vlastně vůbec neposloucháte.

Ale není prostor. Slovní krajina je obsazená.

Všechny pozemky jsou rozprodané.

V takové chvíli skákání do řeči není agrese. Je to sebeobrana. Rétorická. Něco jako když si v přeplněném metru loktem vytvoříte kyslíkovou kapsu. Nechcete nikomu ublížit, jen se nechcete udusit.

Existuje totiž zvláštní tyranie mluvčích. Lidé, kteří mluví pořád, často tvrdí, že milují dialog. Ve skutečnosti milují zvuk vlastního hlasu, protože je to jediná věc, která je nepřerušuje.

A když jim do řeči skočíte, tváří se zraněně. Jako byste jim rozkopli bábovičku. Přitom jste jen chtěli říct jednu větu. Jednu malou větu, která by potvrdila, že jste taky naživu.

Verbální karanténa

Skákání do řeči má špatnou pověst, ale někdy je to jediný způsob, jak se dostat z verbální karantény. Je rozdíl mezi bezohledným přerušováním a záchranným výkřikem: „Promiň, ale…“ Ten „ale“ je důležitý. Je to vstupenka zpátky do světa.

Možná bychom si měli přiznat, že mlčení není vždy ctnost. Někdy je to jen důkaz, že jsme byli přemluveni k neexistenci.

Sečteno - skočit do řeči není neslušnost, ale poslední zbytek pudu sebezáchovy. Protože rozhovor, kde mluví jen jeden, není rozhovor.

Je to únos. A únosům se, pokud možno, klade odpor.

I slovem. I skokem (do řeči).

------------------------------

(autorský fejeton, koho bavil může autora podpořit před Vánocemi kouzelným tlačítkem. Medvěd moc dě(d)kuje. )