Článek
„Nikdo by neměl být chudý a nikdo bohatý,“ říkali. „Všichni by měli mít stejnou šanci a dostávat stejnou odměnu za svou práci.“
Učitel, zkušený pedagog (a bývalý disident) s otevřenou myslí, se zamyslel. „Dobrá, uděláme malý experiment,“ navrhl.
„Od teď budeme u vašich testů uplatňovat systém, který by odpovídal vašim ideálům. Namísto toho, aby každý dostal svou známku na základě svého výkonu, sečteme všechny výsledky a zprůměrujeme je. Všichni dostanete stejnou známku.“
Třída tleskala a pak litovala
Studenti nadšeně souhlasili, protože věřili, že spravedlnost je to, co potřebují.
První test proběhl, výsledky byly sečteny a zprůměrovány – a všichni dostali trojku. Ti, kteří strávili večery nad učením, byli frustrovaní. Proč se namáhali, když jejich úsilí teď mělo stejnou hodnotu jako snaha těch, kteří se neučili? Naopak, studenti, kteří se přípravě příliš nevěnovali, byli spokojení – díky průměrování měli lepší známku, než by jinak dostali.
Do druhého testu šli už všichni s jinou motivací. Ti, kteří se předtím pilně učili, si řekli, že nemá smysl se tolik namáhat, když výsledky budou rozděleny mezi všechny. Učili se méně. A ti, kteří na přípravu kašlali i minule, teď usoudili, že se mohou učit ještě méně – vždyť stejně dostanou, co ostatní. Průměr druhého testu byl proto za čtyři.
Znepokojení ve třídě rostlo, ale experiment pokračoval dál. „Socialismus chce čas,“ prohlásil jeden z odhodlanějších studentů a čtenář deníku Alarm, ale i on už cítil lehké pochybnosti.
Když přišel třetí test, většina studenstva se na přípravu úplně vykašlala. Raději hráli hry na TikToku nebo přemýšleli, jaké pohlaví si zvolí pro příští pololetí (nadsázka)
Výsledky byly, jak tušíme, nevídaně katastrofální – průměrná známka tentokrát byla jasné pětka nebo-li koule.
Totální skandál. Šprti a šprtky brečeli a brečeli, jako když české Piráty ve volbách vyšachoval Rakušanův STAN.
Učitel se usmál a podíval se na zamyšlené tváře svých studentů. „Tak co, jaký máte z toho všeho dojem?“ zeptal se.
Jeden ze studentů, který zpočátku nejvíce prosazoval rovnost, se zamyslel. „Bylo to zajímavé… ale asi jsme si to představovali jinak,“ přiznal. „Chtěli jsme, aby nikdo nemusel tvrdě pracovat, a přesto měl stejně jako ostatní. Ale všichni jsme nakonec měli méně.“
Moudrý zkušený pedagog
„Přesně tak,“ přikývl učitel. „Právě jste si vyzkoušeli, proč taková představa nefunguje. Pokud neexistuje osobní motivace a odměna za výkon, začnou lidé dělat jen minimum. Společnost pak není schopna udržet kvalitu ani růst. Socialismus může působit jako lákavá cesta k rovnosti, ale skutečný život se na něj většinou nedá postavit.“
Studenti si v tichosti balili své věci a odcházeli ze třídy. Mnohým se v hlavách rozsvítilo, škoda že nemáme v Čechách, na Moravě a ve Slezsku více takových kantorům, kteří dávají do výuku nejen erudici, ale i kus srdce.
