Článek
Kartousův článek o Marku Prchalovi obsahuje několik problematických aspektů, které znehodnocují jeho práci povrchním a předpojatým způsobem.
Kartous představuje Prchala především jako laciného manipulátora, který je spojený s kontroverzními postavami české politické scény, ale tím zjednodušuje jeho kariéru a dopouští se určité demagogie.
Nezohledňuje například skutečnost, že Prchal má rozsáhlé zkušenosti v oblasti komunikace a marketingu, což jej činí kompetentním pro práci v think tanku.
Článek navíc naznačuje, že Prchalova práce má jednoznačně propagandistický účel. Tato interpretace je však přehnaně zjednodušující a neobjektivní, neboť hodnotí záměry think tanku pouze na základě financování od Tykačových.
Kritika bez hlubší analýzy samotných aktivit think tanku a bez znalosti konkrétních projektů, na kterých Prchal bude pracovat, přispívá k zaujatému pohledu, který čtenáři znemožňuje vytvořit si vlastní seriozní názor na situaci.
Kartousův text tak působí spíše jako předem formulované odsouzení Prchalovy práce než jako seriózní analýza jeho nového zaměstnání.
Text chybně předpokládá, že jakákoli angažovanost ve prospěch fosilních paliv je automaticky škodlivá, aniž by připustil prostor pro širší diskusi o energetické politice. V době, kdy je diskuze o energetických zdrojích zásadní, je důležité se vyvarovat jednostranného pohledu a otevřít prostor pro skutečný dialog.
Kartousovy jednostranné argumenty tak ve finále přispívají k polarizaci společnosti, kdy se oponenti označují za manipulátory bez skutečných důkazů o jejich motivech.
Tímto přístupem se podkopává důvěra ve svobodnou výměnu názorů, což je škoda. Problematika fosilních paliv a energetické politiky vyžaduje komplexní pohled.
Sečteno - plochá kritika Prchala pouze na základě jeho minulosti v Babišově týmu nepůsobí objektivně a Kartous tím de facto odvádí pozornost od věcných otázek. A snaží se Marka Prchala lacině a prvoplánově dehonestovat.
Myslíme, že Kartous má celkově na víc.
