Článek
V předloženém krátkém příspěvku nabízím kritickou reflexi jejího článku – a snad i širší zamyšlení nad tím, jak dnes měříme úspěch.
Výpis z účtu versus uznání: K článku Báry Divé
Nedávno jsem narazil na článek Báry Divé na Seznam Medium s názvem „Vlastní otec mi řekl, že moje kariéra je k ničemu. Tak jsem mu poslala výpis z účtu“. Silný titulek, neméně silný obsah. Bára v něm popisuje osobní zkušenost s nepochopením ze strany svého otce, který její práci v digitálním prostoru – zřejmě influencerství či tvůrčí činnost na internetu – shodil jako zbytečnou a bezcennou. Její odpovědí byl screenshot účtu s vysokým zůstatkem.
Text mě zaujal a přiměl k několika zamyšlením.
Generační střet? Ano, ale nejen to
Na první pohled je příběh typickým střetem dvou generací: té, která vyrostla v době fabrik, provozoven a pracovních razítek, a té, která si buduje kariéru v online světě, často bez kanceláře, ale s dosahem k milionům lidí. Autorka dává hlas mnoha mladým lidem, jejichž práce je pro starší často „neviditelná“, a tudíž neuznávaná.
Příběh tak silně rezonuje, protože se s podobným nepochopením potýká velká část tzv. digitální generace. Ale nelze ho redukovat jen na klasický souboj „mladí vs. staří“. Ve hře je i otázka uznání, respektu a odlišných životních hodnot.
Hodnota práce: jen čísla?
Zaslat výpis z účtu jako argument, proč má moje práce hodnotu, je gesto, které může na první dojem působit silně a sebevědomě. Ale zároveň to otevírá otázku: Je skutečně hlavním důkazem smysluplnosti naší práce výše našeho výdělku?
Nechci autorku moralizovat – chápu její gesto jako reakci na emocionálně náročnou situaci. Ale i tak bychom se měli ptát: Neztrácíme tímto přístupem z dohledu hodnoty, které nejsou měřitelné penězi – jako dopad na společnost, kvalita obsahu, inspirace pro druhé?
Co bych Báře řekl?
Především bych jí pogratuloval k odvaze sdílet osobní příběh. Ale také bych ji povzbudil, aby sama uvažovala o hlubších rozměrech své práce – nejen o tom, co jí vydělává, ale i o tom, co předává dál. Třeba to jednou ocení i její otec.
A pokud ne? Možná není třeba mu nic dokazovat.
Závěrem:
Ergo kladívko, článek Báry Divé otevírá důležitá témata – generační nepochopení, měřítka úspěchu, hodnotu práce.
Může vypadat jako příběh „mladé holky, co to tátovi natřela“, ale ve skutečnosti je to výzva k hlubší debatě o tom, co vlastně považujeme za smysluplné a cenné. A tahle debata je potřeba víc než kdy dřív.
