Článek
Otázka, která visí ve vzduchu už dlouho, zní prostě: Kdo to vlastně píše?
Teorie, které neobstály
Spekulací bylo nespočet. V určité fázi se mluvilo o lidech z okolí exministra Pavla Blažka. Jindy padala jména spojená s bývalým primátorem Romanem Onderkou. Pak přišla „kreativnější“ vlna – že za tím stojí jiný exprimátor Petr Vokřál nebo jeho bývalý spolubojovník Matěj Hollan, případně dokonce umělecký okruh kolem Bolka Polívky nebo paní Kamily Zlatuškové. Ve hře byl i nakladatel Petr Minařík, nezapomínejme roky psal a uváděl komentáře v České televizi Brno, takže zde zdejší prostředí má skvěle zmapováno. Nicméně jak jsme zjistili, ani tito „výtečníci“ za Bizárem brněnsky pravděpodobně nestojí.
Všechny tyto verze měly jedno společné: byly postupně vyvráceny. Ať už přímým popřením, nebo prostou logikou – styl, „tajming“ (jak říkají slovenští studenti) i obsah prostě neseděly.
Styl, který není náhoda
Brněnský bizár není jen satira. Je to zvláštní směs insiderství, historické paměti a schopnosti trefit pointu.
Nalejme si čistého StaroBrna - autor (či autoři) evidentně:
- mají hlubokou znalost brněnské komunální politiky, včetně starších kauz,
- orientují se v personálních vazbách a starých konfliktech,
- dokážou pracovat s detaily, které nejsou běžně dohledatelné.
Ukázkou budiž jedna z historek, která koluje mezi zasvěcenými a kterou Bizár připomněl:
Zábavná je scénka, která se opravdu stala na sekretariátu partaje na Kobližné (nad dnešním SKYBarem):
A: „Dobrý den, máte prosím formulář přihlášky do strany.“
B: „Ano, tady máte.“
A: „Já bych jich potřeboval 120. Šéf mne posílá, aby měl pro zaměstnance.“
A to už bylo i na otrlé unionisty moc.
(konec citace).
Tohle není historka z Wikipedie. To je paměť prostředí.
Návrat starých jmen
A právě zde se dostáváme k dalšímu důležitému vodítku. Brněnský bizár opakovaně pracuje s personálními liniemi, které sahají hluboko do minulosti. Například do období rozpadu někdejších stranických struktur Unie svobody (kdysi v Brně mocné partaje, dnes již zaniklé):
Do tohoto rozštěpení vstupují jména jako Milan Dočkal, Pavel Knecht, Daniel Jirůšek, Bořek Semrád či Richard Novák. Ne všichni stáli na stejné straně, ale dohromady vytvářejí mapu tehdejšího rozpadu.
V létě 2000 vedení strany navrhlo vyloučit pět lidí – mezi nimi Jiřího Zemana, Milana Dočkala, Pavla Knecta a Daniela Jirůška. Vítězslav Dostál stihl odejít ještě před zrušením brněnské organizace.
A pointa? O dva roky později se ukázalo, že část těchto jmen z politiky nezmizela. Knecht a Zeman kandidovali jako nestraníci na čelních místech kandidátky, Dočkal kandidoval v Brně-středu.
(konec citace z BrBiz)
To je detail, který říká hodně:
Paměť brněnské politiky je dlouhá – a autor Bizáru ji evidentně má.
Jednotlivec, nebo skupina?
Zůstává zásadní otázka: jde o jednoho „zasvěceného kronikáře“, nebo o kolektiv?
Argumenty pro jednotlivce:
- konzistentní styl,
- jednotný smysl pro humor,
- jasná „autorská stopa“.
Argumenty pro skupinu:
- šíře informací napříč různými tábory,
- rychlost reakce na aktuální dění,
- schopnost pokrýt více oblastí současně.
Možná je pravda někde uprostřed: malá, dobře informovaná skupina lidí, kteří mají přístup k informacím z různých částí brněnského politického spektra.
Proč to funguje?
Brněnský bizár není úspěšný jen proto, že je vtipný. Je úspěšný proto, že:
- říká věci, které se „oficiálně“ neříkají,
- skvěle propojuje minulost s přítomností,
- a hlavně – nastavuje Brnu, bez cenzury, zrcadlo.
A to politiky vždycky znervózňuje.
Pro pět ran do Petrova, kdo to píše?
Sečteno a podtrženo:
nejsou to Blažkovi lidé, nejsou to Onderkovi, není to Vokřál ani Polívkův okruh.
Je to někdo (nebo někdo více), kdo:
- byl u toho,
- pamatuje si,
- a rozhodl se psát bez ohledu na to, komu to bude nepříjemné.
A to je možná důležitější než samotná identita.
Tak co myslíte vy?
Napište svůj tip, prosím do komentářů pod článkem.
