Krize středního věku není jen „horší puberta“, ale nesmírně složitá životní etapa. Nevysmívat

In medias res - Článek „Krize středního věku je jako puberta, jen s horším metabolismem“ od populárního uživatele Dachowart na Medium.cz se snaží odlehčeným způsobem popsat fenomén, který zažívá velká část populace.

Přirovnání ke druhé pubertě sice zní vtipně, ale zároveň zjednodušuje komplexní psychologický a sociální jev na banální klišé o přibývajících kilech a ztracených iluzích.

Autorův přístup ke krizi středního věku je zjevně ironický, což samo o sobě není problém. Humor a nadsázka patří k publicistice, ale zde se dostáváme do slepé uličky povrchnosti. Čtenář se nedozví nic hlubšího o skutečných příčinách a dopadech tohoto životního období.

Místo toho je krize prezentována jako jakási směšná fáze, kdy si muži kupují sportovní auta a ženy zkouší jógu. Taková stereotypizace nejenže ignoruje individuální prožitky, ale také zamlčuje důležité otázky spojené s psychickou pohodou, změnami životních priorit nebo společenským postavením.

V článku se například objevuje věta, že „člověk si uvědomí, že už nevyběhne schody jako dřív, ale zase už ví, kde si koupit dobré víno“. To je hezká bonmotová zkratka, ani Miloš Zeman by se za ni nemusel stydět, ale ve skutečnosti se za krizí středního věku skrývají hlubší existenční otázky – jaký má náš dosavadní život smysl, co jsme dokázali, co jsme obětovali a co ještě můžeme změnit?

Ergo kladívko, citovaná krize není jen o fyzických změnách nebo nostalgii po mládí, ale často o zásadním přehodnocení životní cesty, vztahů i hodnot.

Další problém článku spočívá v tom, že bagatelizuje negativní aspekty krize. Mnoho lidí v tomto období zažívá úzkosti, deprese, syndrom vyhoření nebo existenční nejistotu. Tyto problémy nelze odbýt tím, že „už člověk neřeší, co si o něm myslí ostatní“. Ano, určité uvolnění a smíření se s realitou může být pozitivním efektem středního věku, ale zároveň nelze ignorovat, že jde o období, kdy se lidé potýkají s tlakem pracovního trhu, ztrátou rodičů, odchodem dětí z domova nebo i krizí partnerských vztahů.

Celkově je článek zábavnou, ale příliš lehkovážnou interpretací něčeho, co si zaslouží hlubší zamyšlení.

Mám důvodné podezření, že krize středního věku není jen „horší puberta“, ale složitá životní etapa, která může být příležitostí k pozitivní změně, ale také velmi náročným obdobím, jež nelze odbýt pár humornými frázemi o pomalejším metabolismu.