Landův Orlík: Kapela, která definovala éru a rozdělila společnost

Tahle skinheadská skupina stihla za pouhé tři roky existence (1988–1991) zanechat hlubokou a dodnes diskutovanou stopu v české kultuře.

Orlík vznikl v Praze na sklonku 80. let. Kapelu založili zpěvák Daniel Landa a kytarista David Matásek – tehdy mladíci fascinovaní kulturou skinheads, která v té době v Československu teprve zapouštěla kořeny. Původní ideál byl jednoduchý: oslavovat národní hrdost, pivo a přátelství.

V období pozdního komunismu a krátce po sametové revoluci bylo pro mnohé mladé lidi přitažlivé vymezit se vůči systému a zároveň se hrdě hlásit ke své zemi – a Orlík tento pocit trefil naprosto přesně.

Hudebně stavěl Orlík na syrovém punku a Oi! – tedy stylu spojeném s dělnickými kapelami britských skinheads. Jednoduché kytarové riffy, přímočaré texty a silné refrény rychle oslovily široké publikum. Jejich písně byly plné energie, hrdosti a vzdoru.

Mezi nejznámější skladby patří například:

Jejich debutové album „Oi!“ a následné „Demise“ patří k nejprodávanějším nahrávkám raných 90. let v Československu.

Orlík si záhy vysloužil nálepku „rasistické kapely“, ačkoliv samotní členové v pozdějších rozhovorech tvrdili, že jejich cílem nebylo šířit nenávist, ale vyjádřit národní hrdost a frustraci z tehdejších sociálních problémů. Přesto některé texty a symbolika, které používali, přitahovaly ultrapravicové publikum a vedly k nejednoznačnému vnímání kapely.

Daniel Landa se od této éry později distancoval a ve své sólové kariéře usiloval o image „barda národa“ (potomka Karla Kryla) s poselstvím odvahy a cti.

Orlík ukončil činnost v roce 1991, když si členové uvědomili, že se hudebně i osobnostně rozcházejí. Daniel Landa se vydal na sólovou dráhu a David Matásek pokračoval v herecké kariéře. jako vlastenec stylově zakotvil v Národním divadle.

Přesto kapela zůstala symbolem určitého období – období hledání identity v nově se rodící demokracii.

Jejich hudba dodnes vyvolává diskuse: je připomínkou toho, jak tenká je hranice mezi patriotismem a xenofobií, a jak silně může hudba ovlivnit společenskou náladu.

V současnosti je tvorba Orlíku dostupná spíše neoficiálními cestami – kvůli kontroverznímu obsahu není běžně distribuována. Přesto (nebo právě proto) si získává nové a nové posluchače, kteří v ní hledají autentickou výpověď své doby.

Orlík je dnes připomínkou éry, kdy byla svoboda slova něco nového a kdy hudba měla sílu rozdělovat i spojovat zároveň.