Článek
Ale teď se po sociálních sítích šíří nový trend. Úvaha, že mateřská prý není žádná pořádná práce. Prý je to spíš takový full-time well-being program s příspěvkem od státu. Vstaneš v devět, dáš si kafíčko s pěnou ve tvaru srdce, projdeš se s kočárkem do parku (ideálně v legínách s motivačním nápisem „Boss Mom“), pak jeden post na Insta, trochu Netflixu, jedna story o bio přesnídávce – a den je za námi. Bez šéfa, bez stresu, bez cílových tabulek. Paráda. A ještě za to stát posílá peníze.
Kdo by to nechtěl, že?
Jenže realita by asi potřebovala trochu méně filtrů a trochu více pravdy.
Mateřská není dovolená. Mateřská je směna, která začíná dřív, než se rozední, a končí… vlastně nikdy. Je to práce, kde vám klient (alias dítě) řve, kadí, blinká a vzteká se, a když všechno zvládnete, nedostanete ani jedničku, ani bonus – maximálně trochu mlíka na tričko.
A ty Insta-maminky s lattéčkem? Ano, pár takových asi i je. Stejně jako existuje pár firem, kde se skutečně pracuje čtyři hodiny týdně. Ale z toho přece neděláme definici trhu práce.
A teď k tomu zasmrádlému argumentu, že „mateřská vede k zakrnění“. Možná. Ale dost často vede i k mistrovství v krizovém managementu, logistice, multitaskingu a improvizaci. Tedy k dovednostem, které by leckterý manažer mohl závidět. A pokud si někdo myslí, že žena po třech letech péče o človíčka není dost schopná na pracovní pozici, možná by si měl spíš přečíst svůj vlastní životopis.
Mateřská není komfortní bublina. Je to křehký svět mezi plínkou a nervovým zhroucením, kde se každé kafíčko stává terapií a každá procházka vítězstvím.
Tak si ty hloupé řeči nechte na příště. Třeba až budete v noci pětkrát vstávat, aby někdo jiný mohl spát.
