Článek
„Největší gastronomický hřích Čechů? Smažák na rozvoz!“
Existují zločiny, za které se nechodí do vězení. Ale mělo by se o nich mluvit.
Třeba když si někdo objedná smažený sýr přes kurýra.
Vážně? Smažák?
To je asi stejné, jako objednat si točenou zmrzlinu s tím, že ji kurýr přiveze za půl hodiny. Nebo chtít čerstvě načepované pivo v PET lahvi. Některé věci prostě cestovat neumějí.
Smažák žije svůj nejlepší život přesně prvních pár minut po usmažení. Strouhanka křupe tak, že ji slyší i štamgasti od vedlejšího stolu či tchýně sedící pod stolem.
Sýr se táhne jako lidovecký slib před senátními volbami a hranolky jsou zlaté, voňavé a křehké jako půlnoční vánek u brněnské přehrady.
Pak přijde plastová krabička.
Víko se zaklapne. Pára udělá svoje. Křupavost spáchá sebevraždu. Hranolky zvlhnou. Strouhanka změkne.
A kurýr Woltu či Boltu mezitím statečně bojuje s kruhovými objezdy.
Výsledek? Smutná připomínka jídla, které snad bývalo skvělé.
Upřímně, kdo si nechá vozit smažák domů, může ušetřit čas i peníze. Stačí vzít plátek eidamu, rohlík, pytlík hranolků a pořádnou dávku tatarky. Všechno to různě střídat, máčet a ukusovat. Chuťový zážitek bude velmi podobný tomu, co po čtyřiceti minutách dorazí v papírové tašce.
Ne, nejsem nepřítelem rozvozů. Pizza to zvládne. Guláš přežije skoro všechno. Čína se tváří stejně i po cestě přes půl města.
Ale smažák?
Ten chce lásku. Talíř. Hospodu. A vidličku nejpozději do tří a půl minut od kuchaře.
Jestli si ho přesto necháváte vozit domů, samozřejmě máte právo na vlastní gastronomické rozhodnutí. Jen se pak, pro pět ran do Babice, nedivte, že až jednou zaklepete na nebeskou bránu, svatý Petr se usměje a řekne:
„Smažák kurýrem? Bohužel. Pro vás máme rezervaci o patro níž.“
