Článek
Rozsudek nad Pavlem Novotným, vulgárním exhibicionistou a starostou Řeporyjí, je sice mediálně vděčný, ale udělat z něj triumf právního státu je hodně krátkozraké. Přesně to ale dělá článek Petra Míči s názvem „Novotný ve vězení boří opoziční dezobábovičku o zaujaté soudní moci“. Jenže mýlí se.
Podívejme se na fakta: Novotný dostal tři měsíce natvrdo poté, co v době podmínky stihl spáchat sedm přestupků. Soud zhodnotil, že „podmínka neplnila výchovný účel“ — čili že si z ní tento mediální klaun nic nedělal. A tak možná půjde i sedět.
Je to správné rozhodnutí? Ano. Je to důkaz nezávislé, spravedlivé justice? To už vůbec ne.
Používat tento případ jako PR pro důvěryhodnost justice je jako tvrdit, že celá nemocnice skvěle funguje jen proto, že se povedla jedna amputace. Je to efektní, ale říká to jen zlomek pravdy.
Ve skutečnosti je případ Novotného naprostý outlier — tedy výjimka, která potvrzuje pravidlo. Pravidlo, že zákon se v této zemi často ohýbá podle postavení, známostí nebo politické příslušnosti.
Kdyby Petr Míča chtěl opravdu obhájit důvěryhodnost soudů, musel by otevřít případy, kde se „slušní“ lidé domáhají spravedlnosti roky. Kde nepadá verdikt ani po deseti letech. Kde si běžný člověk připadá jako vetřelec ve světě paragrafů.
Zástupná XXL figurka
Novotný, ač z různých důvodů veřejností spíše nenáviděn než milován, je ideální zástupná figura. Zatímco se veřejnost baví jeho ostudným pádem, skutečné problémy systému zůstávají bez povšimnutí. A média místo kritiky systému raději tančí kolem ohně: „Podívejte, i tenhle šílenec šel sedět, takže justice funguje!“ Ne, nefunguje. Jen občas zakopne o někoho, kdo je tak nápadný, že už nejde přehlížet.
Petr Míča se tváří, že vězeňská mříž před Novotným je hřebík do rakve „dezolátní“ kritiky justice. Ve skutečnosti to ale není ani hřebík, ani rakev.
Ergo kladívko, je to jen divadlo. A my bychom se měli přestat dívat na kulisy a začít sledovat, co se děje v zákulisí.
