Článek
Vážení čtenáři a milé čtenářky,
děkuji Vám za celoroční přízeň. Děkuji všem 5 555 555 čtenářům a čtenářkám (i dalším pohlavím, které mne v jinak nudném roce 2024 četli/y.
Snažil jsem se k psaní a přemýšlení o článcích využít každou volnou chvíli. A my právníci máme houby co na práci, tak jich bylo dostatek. (Pro skupinu mých 7 statečných hejtrů, to byla nadsázka.)
Psal jsem doma, psal jsem v lese, psal jsem ve vlaku, psal jsem ve vazbě, psal jsem na baru, psal jsem na bagru, psal jsem v koloně na dálnici, psal jsem v čekárně u zubaře i vinaře, psal jsem v kavárně i cukrárně, psal jsem na rozhledně, psal jsem v karanténě, psal jsem v poklidu, psal jsem v poklusu. Psal jsem v plusu, psal jsem v mínusu.
Můj čtenářsky nejúspěšnější byl letos vlastně vloni, moje nervy, tento článek:
Psal jsem v Brně, v Praze, v Ostravě i Olomouci, psal jsem v Blansku, v Pardubicích (i když ty podle Hradečáků neexistují). Psal jsem na schůzi, clonili mi tam bývalí soudruzi, psal v hipsterské pekárně i na plovárně. Psal jsem na Bláhovce, psal jsem i když jsem pásl ovce nebo soudce.
Psal pro Trumpa i pro němu, psal jsem o lásce, psal jsem o procházce.
Psal jsem o Jižní Dakotě, o Severní však zatím moc ne.
Děkuji všem a za všechno!
Bonus:
a nyní již slíbený novoroční vtip o právnících:
Dva brněnští pardon pražští advokáti šli na Nový rok na večeři v centru Prahy.
Poručili si každý kávu a vytáhli sendviče. Servírka přiběhla a načepýřeně povídá: „Pánové, tady nesmíte konzumovat vlastní potraviny!“
Oba advokáti se na sebe jen podívali, pokrčili rameny a vyměnili si navzájem sendviče.
PF 2025
