Článek
Polský esejista a prozaik Krzysztof Varga v Pilinách servíruje čtenářům jediný, nepřetržitý monolog, který je zároveň výpovědí o současném Polsku, jeho obyvatelích a jejich frustracích.
Hlavní hrdina, obchodní cestující, je uvězněn ve vlaku, který stojí kdesi mezi poli, bez známek pohybu a beze smysluplné informace, kdy se rozjede dál. Tato zdánlivě banální situace je ale jen záminkou pro sžíravou, místy groteskní, jindy děsivě přesnou analýzu polské společnosti, která by mohla platit i pro širší středoevropský prostor. Tedy i por dnešní „Fialové Česko“.
Korporátní uniformita a falešná zbožnost
Hrdina si nebere servítky. Kritizuje falešnou zbožnost, kterou vnímá jako povrchní hru na tradice, neupřímnou a vypočítavou, stejně jako pokrytectví polského maloměšťáctví, které lpí na starých hodnotách, ale zároveň touží po výhodách kapitalismu.
Do korporátní kultury řeže s upřímnou nenávistí – zesměšňuje umělý jazyk manažerských školení, nesmyslné „teambuildingy“, přehnaný důraz na image, který maskuje prázdnotu firemní existence.
Pitva mezilidských vztahů
Vedle kritiky společenských fenoménů se Varga noří i do hluboce osobních témat. Rozebírá vztahy mezi rodiči a dětmi, generační propasti, které se neustále prohlubují, a pocit odcizení ve světě, kde každý předstírá něco, co ve skutečnosti není. Nešetří ani vztahy mezi muži a ženami – sžíravě analyzuje romantické i manželské vztahy, neporozumění, stereotypy a falešná očekávání.
Jazyk jako zbraň
Vargův styl je nekompromisní. Ostrý, cynický, ale zároveň jazykově vybroušený do dokonalosti. Věty se valí jako nezastavitelný proud vzteku, hořkosti i ironie. Autor nemoralizuje, nesnaží se nabízet řešení, pouze ukazuje realitu v její surové, absurdní nahotě. Čtenář se v ní možná pozná – a to může být zároveň fascinující i nepříjemné.
Piliny létají, ale co zůstane?
Piliny jsou knihou, která čtenáře nešetří. Není to příjemné čtení, nenabízí útěchu ani katarzi.
Je to chirurgicky přesná pitva, při níž zůstává jen hromada pilin – roztříštěných iluzí, prázdných slov a společenských masek. Varga napsal knihu, jaká v polské literatuře poslední dekády nemá obdoby.
Je to hlas zuřivého intelektuála, který nehodlá mlčet – a my bychom ho měli poslouchat.
