Článek
Sedím v Blansku u stolu, přede mnou krajíc chleba a kelímek s pomazánkovým máslem, které už není vlastně máslem, protože jsme přece v EU. Namazal jsem si ho s nostalgií vzpomínek na staré dobré časy, kdy se na krabičce smělo psát „pomazánkové máslo“.
A v duchu nadávám: „Evropo, Evropo, proč jsi nám to vzala?“
Nejde jen o máslo. Pamatujete na rtuťové teploměry? Tak přesné, tak elegantní! Stačilo pár pevných potřesení zápěstím, a když byl člověk nemocný, teplota ukázala přesně tolik, aby nemusel zítra do rachoty.
A dnes? Digitální teploměry, nepřesné, anebo lihové, které nejde skoro setřepat. Darmo mluvit.
A co rum? Pravý, poctivý tuzemák! Přiznávám, že jsem na něj možná v mládí nenahlížel s patřičnou úctou, ale dnes už bych ho bral i jako lék.
Ale ne, Evropská unie rozhodla, že rum bez cukrové třtiny není rum, a my máme místo něj jen „tuzemák“.
Chutná to pořád stejně, ale jak člověk stárne, i nálepka má svůj význam.
A tak si říkám – když už nám Evropská unie dokáže zakázat tolik našich malých radostí, proč nám nenařídí taky něco užitečného? Třeba důchody v evropské výši! Abychom nemuseli počítat každou korunu, když si chceme koupit máslo, které ani máslem není.
Možná to zní jako utopie. Ale představte si, jak by vypadal svět, kdyby evropské směrnice fungovaly v náš prospěch: „Od příštího roku musí mít každý občan EU důchod alespoň 2500 eur měsíčně.“ To by bylo radosti v českých a moravských domácnostech! Konečně bychom si mohli pořídit i to digitální máslo, které na Západě už dávno jedí. Nadsázka.
Závěrem
Přes to všechno nemůžu být na Evropskou unii moc naštvaný. Naše pomazánkové máslo je teď sice mazací tuk, ale pořád chutná dobře. Rum sice není rum, ale tuzemák pořád hřeje u srdce. A rtuťové teploměry? Ty jsem si stejně nikdy nedokázal pořádně umýt, takže možná je to tak lepší.
Takže Evropo, přemýšlej. Když už nám bereš malé radosti, mohla bys nám vrátit alespoň trochu důstojnosti v podobě evropských důchodů.
A neboj, slibuju, že to nebudu utrácet jen za skutečný karibský rum a dánské luxusní máslo.
