Článek
Tak tomu bylo i onoho podzimního březnového úterý , kdy se do uličky s alkoholem vplížil muž, kterého by člověk diplomaticky označil za unaveného životem. a méně diplomaticky za bezdomovce.
Měl však v sobě energii – a smělost – kterou většina manažerů osobního rozvoje marně hledá v drahých kurzech.
Ani se nerozhlédl, sáhl po půllitrové lahvi rumu, odšrouboval ji, a než stihl kdokoliv vyslovit „pardon, tady se to platí u pokladny“, přimáčkl láhev k ústům a během několika galantních vteřin ji vypil.
Celou. Najednou. Bez mrknutí oka, bez jediné známky zaváhání.
Jen hezky, poctivě a se sebejistotou člověka, který ví, že když už něco dělá, tak pořádně.
Kolem nastalo ticho – to dramatické, filmové, před bouří. První se ozvala paní u regálu s těstovinami: „No to snad ne!“ Druhý nakupující jen nevěřícně zakroutil hlavou, jako Patrik Nacher, když mu Olga Richterová ve dvou minutách potřetí skočí do řeči.
Dělník v montérkách u zeleniny si zasyčel něco o “ skutečném dně společnosti“. A ochranka, která pobíhala jako rozhozený rozdílový hráč, vypadala, že neví, která bije. A v Brně bije dvanáct již v jedenáct.
A v tomto momentu se do scény vložil senior Matěj – bývalý člen KDU-ČSL a jinak sedmdesátiletý děda s laskavýma očima a dvounohou vnučkou Kačkou po svém boku. Pomalu přistoupil, podíval se na rumového hrdinu, pak na pobouřené obecenstvo a pronesl tónem profesora filozofie, který právě odhaluje smysl života:
„Stojí za to žít už jen proto, abychom věděli, že lidstvo dokázalo stvořit takovou bytost.“
Ulička oněměla. A pak – smích. Nejprve se uchechtl mladík u pečiva, pak paní od těstovin, pak celá fronta u pokladen. Smála se i ochranka, která ztratila poslední zbytky profesionality a musela si sednout na přepravku od banánů.
A co muž s rumem?
Ten se spokojeně opřel o police, jako herec, který právě dokončil své životní představení, pokrčil rameny – a svět mu v tu chvíli nemohl říct vůbec nic.
Senior Matěj se jen usmál na vnučku. „Vidíš, Kačenko,“ řekl tiše, „každý den se dá najít něco, co tě překvapí. A někdy i pobaví.“
„A hlavně lásku si zaslouží každý, nejen úspěšní lidé jako je pan Babiš, Pohlreich nebo pan Jurečka, ale i opilý bezdomovec, jelikož i jeho stvořil Bůh..“
- Opravdu ho také stvořil Bůh?? - zeptala se nevěřícně Kačenka.
- "Samozřejmě, nebo si vážně myslíš, že se stvořil sám?? “ odpověděl sebevědomě dědeček a zapálil si cigaretu, i když je v supermarketech platí zákaz všeho, včetně kouření.
