Článek
.... aneb jak se hraje s emocemi
Proč mám ten neodbytný pocit, že různí užiteční idioti z řad moralistů na sociálních sítích opět skáčou na špek? Stačilo pár oprášených screenshotů z facebooku Filipa Turka, pečlivě vytažených z doby, kdy si lidé ještě mysleli, že internet je zábava bez následků, a už to jede. Hněv, odsudky, sdílení, morální apely.
A přitom – přiznejme si to – nikdo soudný nechce Filipa Turka vidět jako ministra zahraničí.
Jenže způsob, jakým byla tahle „aféřička“ znovu vpuštěna do veřejného prostoru, je ukázkový příklad práce politických spin doktorů. Nevěřím, že by to bylo jen dílo náhody. Naopak, tohle načasování má punc profesionální přípravy: chvíli po volbách, kdy se rozjíždí povolební analýzy, kdy se rozdávají významná křesla, kdy je třeba odvést pozornost, přesměrovat emoce, a když už voliči lehce vydechli – šup, nová senzace.
A kdo na to nejvíc naskočí?
Ti, kteří si o sobě myslí, že jsou „na té správné straně dějin“. Internetoví moralisté, kteří s vášnivou vervou sdílejí, jak strašné to bylo, co Turek napsal. Aniž by si pro pět ran do čepice uvědomili, že přesně tím dělají přesně to, co někdo chtěl.
Zvyšují dosah. Udržují téma v oběhu. Dávají kyslík ohni, který by bez jejich i"pomoci" již dávno vyhasl.
Ano, Sancta simplicitas – svatá prostoto. To, že se tito samozvaní obránci dobra stávají nástrojem promyšlené kampaně, je smutné, ale i trochu fascinující. Protože přesně na tohle spoléhají ti, kdo tahají za nitky.
Milí zlatí, 35 procent ve volbách se neudělá samo. A hnutí ANO už dávno není jen Andrej Babiš, kterému se smějete, že neví, kolik má kráva žaludků.
Je to sofistikovaný, mediálně zkušený stroj s profesionálním týmem, který chápe algoritmy sociálních sítí lépe než leckterý dredatý influencer.
Umí přesně odhadnout, kdy a jak něco vypustit, aby to vyvolalo tu správnou vlnu rozhořčení, která se bude šířit sama, zcela zdarma a s nadšením.
A tak se opakuje stále stejný příběh: někdo nahoře zatáhne za páčku, vypustí do éteru „staré nové“ téma, a dav, přesvědčený o své morální nadřazenosti, začne zcela dobrovolně a s čistým svědomím dělat PR těm, proti nimž se vymezuje.
Na konci dne se někdo nahoře směje. A ne, opravdu to není Filip Turek.
Pro natvrdlejší čtenářstvo, proč by hnutí ANO (35 procent) mělo a chtělo dávat klíčové rezorty - jako je třeba zmíněné ministerstvo zahraničí nebo vnitra či obrany - pidižvýkům, kteří dostali sotva sedm procent, a mohou být rádi, že jsou rádi.
A propos, čeká Motoristy osud Věcí veřejných, Unie svobody nebo naposledy ČSSD, kteří posloužili ve vládě velkým hráčům a skončili v propadlišti dějin?
(autorský názorový článek)
