Článek
Prezident Petr Pavel (ne)dosáhl svého.
Legendární Filip Turek nebude ministrem životního prostředí. Formálně. Fakticky se však na celé věci změnilo méně, než by se na Hradě možná doufalo.
Ministerstvo sice nepovede Filip Turek, ale bude v něm vysedávat jako vládní zmocněnec – v pozici dostatečně mlhavé na to, aby se mohl tvářit, že nikdo důležitější v budově beztak není. Prezident při jmenování vlády (trochu snad i oprávněně) připomněl Turkovy minulé morální prohřešky a vyvozoval z nich – už mnohem diskutabilněji – jeho pohrdání ústavními principy či dokonce sklony k adoraci totalitních režimů.
Smysl byl zřejmý: zabránit tomu, aby člověk s takovým profilem řídil resort.
Jenže politika je umění náhradních řešení. Ministrem se tak stane Červený – muž, který je Turkovým skoro bezmezným obdivovatelem a ideově i osobně jeho oddaným následovníkem.
Svou nominaci si navíc nechal „ozdobit“ Turkovým potupným výrokem, že úkolem ministra bude prostě „dělat, co mi na očích uvidí“. Elegantnější popis personální subordinace bychom hledali těžko.
Vliv Motoristů na resort životního prostředí proto nebude o nic menší, než kdyby jej vedl přímo Filip Turek. Možná naopak. Benzinová ideologie obejme úřad ještě pevněji, protože sám budoucí ministr se už pochlubil, že resort povede motoristická „svatá trojice“: Červený, Turek a náměstek Jaromír Wasserbauer. Hierarchie je jasná, jen tabulka na dveřích poněkud klame.
Turek posílil
Zajímavé přitom je, že Turek ze střetu s prezidentem nijak nevyšel oslaben. Nezdá se, že by přišel o své sebevědomí, natož aby podstoupil elementární sebereflexi svých osobnostních či odborných limitů. Naopak: role vládního zmocněnce mu poskytuje komfortnější pozici. Bez přímé odpovědnosti, bez nutnosti hájit konkrétní rozhodnutí, bez rizika, že by se jeho politická i odborná nekompetence stala příliš nápadnou.
Stručně řečeno: prezident dosáhl jediného hmatatelného výsledku.
Ergo kladívko, Filip Turek není a nebude ministrem. Všechno ostatní – vliv, moc, ideologické směřování resortu – zůstává v podstatě beze změny.
A možná právě to je na celé věci nejvýmluvnější. Prezident zase jednou prohrál, a možná si toho ani nevšiml, či všimnout ani nechtěl.
(autorský názorový text)
