Článek
Média chrlí titulky o obchodní válce. A v Evropě a ve Strakově akademii se ptáme: co teď?
Krátká odpověď zní: hlavně zachovejme klid a začněme hledat nové příležitosti.
Cla nejsou nic nového
To, co prezident Donald Trump dělá, není žádná divočina bez pravidel. Cla a kvóty jsou klasické nástroje státní ochrany domácího trhu. Už desítky let je státy používají, aby zvýhodnily vlastní výrobce a znevýhodnily dovoz. Trump zkrátka říká: „Amigos, boys, děcka, chci, aby se v Americe zase víc vyrábělo.“
Je to návrat k protekcionismu – politice, která chrání domácí pracovní místa a průmysl. A ačkoliv to zní nepopulárně, mnoho zemí to potichu dělá taky, jen o tom méně mluví.
Ochrana trhu není vždy jen o clech
Kromě cel existují i méně nápadná opatření – různé normy, hygienické a bezpečnostní požadavky nebo třeba zákazy určitých chemikálií.
I to je (vykutálený) způsob, jak stát rozhodne, co pustí na svůj trh a co ne.
Například v kosmetice z USA se často objevují látky, které jsou v EU pro spotřebitele zakázané. Proto je nabídka amerických značek u nás dost omezená. Nebo případ čínských telefonů Huawei – ty jsou blokovány kvůli obavám z kybernetické bezpečnosti.
Tedy: státy chrání svůj trh různými cestami, i když to navenek působí „čistě“. A není na tom nic nového.
EU šla spíš opačným směrem
V posledních desetiletích se naopak posiloval volný obchod – snižování cel, otevírání trhů, nové obchodní dohody. Například s Kanadou, Japonskem nebo Jižní Koreou. Kontroverzní byla třeba dohoda s Jižní Amerikou (MERCOSUR), která vyvolala obavy mezi evropskými zemědělci.
Ale Spojené státy teď volí jinou cestu. A my bychom si z toho měli něco vzít.
Nezoufejme. Přizpůsobme se a hledejme nové šance
Ano, vyšší americká cla mohou zkomplikovat vývoz některým firmám. Ale není to konec světa. Je to výzva k tomu, abychom se znovu rozhlédli po světě.
Kde všude roste poptávka po evropském zboží? Například v jihovýchodní Asii, v některých zemích Afriky, ve Střední Americe. I blízké země jako Srbsko, Maroko nebo Kazachstán mohou být zajímavé trhy.
A především – nezapomínejme na evropský vnitřní trh, který je pro nás stále klíčový a plný možností. Žádná cla, žádné kvóty, 450 milionů spotřebitelů. To je přece obrovská výhoda, kterou bychom měli umět využít.
Příklad z praxe: když se chce, cesta se najde
Například česká firma Lasvit (designová skla a světla) vyváží do Asie, na Blízký východ i do Ameriky – a to navzdory rozdílným normám a překážkám. Klíčem je kvalita, pružnost (manažeři dnes moderně říkají flexibilita) a odvaha hledat nové cesty.
Podobně se daří i menším značkám třeba v oblasti bio potravin nebo zdravotnické techniky – pokud se přizpůsobí místním požadavkům.
Shrnutí? Svět se nezavírá, jen se mění
Americká cla nejsou konec globalizace. Jsou jen připomenutím, že světový obchod není rovná hra – a nikdy nebyl. Ale to neznamená, že bychom měli rezignovat.
Naopak: hledat nové trhy, učit se obchodovat flexibilněji, chránit kvalitu a přizpůsobit se. To je cesta vpřed.
Takže místo paniky si dejme kávičku, vezměme do ruky mapu a začněme zkoumat, kde může právě náš produkt najít nové zákazníky. Protože svět je pořád veliký.
A šance byly a jsou všude.
Prameny a další informace:
https://www.wto.org/
https://echa.europa.eu/
Robert Holman: Ekonomie. 6. vydání, Praha: C.H.Beck, 2016
https://www.businessinfo.cz/navody/vseobecna-dohoda-o-clech-a-obchodu-gatt/
https://www.bbc.com/news/business-44707253
