Článek
Glosa
Když prezident republiky pověří sestavením vlády nejmladší poslankyni ve střední Evropě, může to vypadat jako svěží vítr. Anebo jako průvan.
Slečna Julie Smejkalová, studentka práv a jednadvacetiletá politička ze STAN, se tak rázem stala symbolem nové éry, v níž se zkušenost zřejmě měří počtem lajků a schopnost vyjednávat množstvím followerů.
„Myslím na budoucnost a mladé lidi,“ pronesl soudruh generál, pardon — pan prezident, s pohledem do kamery, který by se vyjímal i na plakátu k novému typu patriotické reality show.
Státnicky, klidně, nadSTANicky.
A možná právě v tom je ten nový étos: vládnout mají ti, kdo ještě nestihli ztratit ideály.
A také ti, kdo ještě neměli čas zjistit, že svět politiky není studentský klub.
Lze to chápat jako experiment – a Češi experimenty milují. Kdysi jsme zkoušeli socialismy s lidskou tváří, teď tedy zkusíme vládu s dětskou tváří.
Někdo by mohl říct, že mladí mají dostat šanci. Souhlasím. Jen by možná bylo dobré, kdyby ji dostali nejdřív v krajském výboru nebo ve školní radě, a ne rovnou na Hradě a Strakově akademii. Ale možná jsem jen staromilec, který má rád, když se ministrům ještě třesou ruce z odpovědnosti, ne z nervozity při první tiskovce.
A tak se zrodila éra, kdy „politická dospělost“ znamená projít TikTokem a „zkušenost z terénu“ znamená zvládnout dvě kampaně a jeden podcast. Prezident Pavel v tom jistě vidí vizi.
Já v tom vidím především zrcadlo doby – společnosti, která po letech hledání odborníků, generálů a ekonomů nyní hledá… energii mládí.
Kéž by ta energie vydržela alespoň do hlasování o důvěře.
Od kolika let je dle Vašeho názoru člověk zralý na politiku? Pište nám do komentářů pod článkem, děkujeme.
