Článek
Milí moji přátelé a vážené čtenářky,
když se dnes v roce 2024 dívám na svět kolem nás, na jeho dynamiku, na způsob, jakým měníme své názory a postoje, nemohu se ubránit fascinaci nad tím, jak je náš pohled na realitu ovlivňován neviditelnou rukou veřejného diskurzu.
Možná jste slyšeli pojem Overtonovo okno. Je to termín, který označuje škálu názorů, jež jsou ve společnosti považovány za přijatelné – od těch „zcela nepřijatelných“ až po ty, které jsou „samozřejmé“. A právě to, jak se toto pomyslné okno pohybuje, je něco, co by nás mělo zajímat.
Kdo posouvá naše okna?
Overtonovo okno je jako rám obrazu – neukazuje nám celý svět, ale jen jeho výsek, který považujeme za přijatelný. Tento rám se však neustále mění, často bez našeho vědomí. Co bylo včera radikální, je dnes normální. Co bylo dříve neslýchané, může být zítra středem naší pozornosti.
Nejsou to však jen abstraktní síly, které tento rám posouvají. Jsou to politici, média, intelektuálové, ale i běžní lidé. Každý z nás, ať už chceme, nebo ne, má schopnost toto okno ovlivnit – někdy drobným komentářem, jindy hlasitým projevem na náměstí. Někdo třeba i psaním tady na Médium.cz.
Nebezpečí manipulace
Musíme si však uvědomit, že posouvání tohoto okna není vždy nevinné. Existují ti, kteří jeho pohyb plánují, a ti, kteří ho využívají k vlastnímu prospěchu.
Někdy je jeho posun ku prospěchu – jako když se společnost otevírá lidským právům a respektu k druhým. Jindy je ale tento pohyb nebezpečný, protože legitimizuje názory, které rozdělují, ničí, či dokonce popírají základní hodnoty demokracie a svobody.
Vzpomeňme na dobu, kdy totalitní režimy dokázaly „normalizovat“ cenzuru, propagandu a útlak. I tehdy bylo Overtonovo okno posunuto – lidé si zvykli, že svoboda projevu je něčím nežádoucím. A dnes? Možná jsme si v jiném kontextu zvykli na něco podobného, jen to nazýváme jinými jmény.
Jak s tím naložit?
Měli bychom se ptát sami sebe: Kam se dnes Overtonovo okno pohybuje? Jaké myšlenky se stávají „normálními“ a jaké naopak vytlačujeme na okraj? A hlavně, kdo má z těchto změn prospěch?
Naše odpovědnost není jen v tom, abychom pasivně sledovali posuny tohoto okna, ale abychom ho aktivně formovali. Demokracie není danost, ale proces, kterého se musíme neustále účastnit.
Overtonovo okno nám ukazuje, že nic není pevné a neměnné. Svět se mění, myšlenky se mění, a my bychom měli být vždy ostražití. Protože svoboda, pravda a lidskost jsou hodnoty, které stojí za to chránit – i když se občas zdají být neviditelné v rámu, který nám někdo jiný nastavuje.
S úctou,
Váš Legendární středoevropský Medvěd XXL
PS - pokud jste čekali, že vám budu psát, kdo je dnes „fuj“ a kdo je „príma“, jak to občas činí řada zdejších autorů , tak jste na omylu. Nechávám zcela na úsudku laskavého čtenáře, kdo je dnes kdo, ostatně čtenář je dospělý a nepotřebuje tahati za ručičku. Koneckonců jak říkal již J. Derrida - čtenář je skutečným autorem textu!
