Článek
V tom šeru podmíněné paměti, kde se staré hlasy šouply pod vrstvy novot a reklamy, tam někde klouže i Roman Ludva — jakási literární moucha bez velkých reflektorů, která přesto bzučí o tom, co je lidské, kuriózní a podivuhodně známé zároveň. Psát o něm ve stylu Bohumila Hrabala je trochu jako chytat pírka ve větru: jedno se ti zachytí za límec, druhé tě pošimrá u spánku, a když se ohlédneš, nevíš, odkud vítr vlastně fouká.
Roman Ludva se narodil v Ústí nad Orlicí, ale Olomouc si ho hned jako kluka přivlastnila svou klikatou náručí, tak jak to dělá ta stará dáma s těžkým zadkem a měkkým srdcem — jak sám jednou o městě řekl.
Než se ponořil do literárního světa, prošel vším možným: strojařinou, manuální prací, divadlem, rozhlasem — a tak se v jeho próze mísí útržky všedních dnů s doteky něčeho hlubšího, co ti v hlavě zacinká jako zapomenutý klíč v kapse kabátu.
A přece — proč je zapomenutý? Není to proto, že by jeho texty neměly hloubku, ale spíš proto, že nevřel do žárovek bestsellerových žebříčků. Ludva je jako stará kniha na zaprášené polici knihovny: když ji otevřeš, zavoní ti trochu staromilsky, trochu záhadně, a pak zůstaneš koukat, co že to tam vlastně bylo napsáno.
Jeho romány jako Smrt a křeslo nebo Poslední ohňostroj nejsou jen příběhy — jsou to světy, kde se setkává realita s něčím jako sny nebo souzněním s obyčejnými lidskými pohnutkami, které si často ani neuvědomujeme, že je máme.
Ludva píše o věcech, které se zdají malé: o lásce, o přátelství, o nezvládnutých touhách, ale právě v těchto drobných otázkách nalézáme ten největší smysl. Když se postavy potýkají s tajemstvím starého obrazu nebo s rozpadajícím se přátelstvím, dotýkáme se sami sebe — jakoby nám autor podal malý zrcadlový střep a nechal nás, ať se v něm rozhlédneme.
A tak možná Ludva nepatří do učebnic, možná jeho jméno nevyvolává drama, když ho někdo vysloví.
Ergo kladívko, pro ty, kdo rádi hledají, kdo rádi objevují skryté zákoutí českého příběhu, pro ně je to právě on — ten tichý kronikář všedního dne, který píše jako by poslouchal zvuky večerního města, když se světla ztlumí. A pak je vtiskl do slov, která čekají na to, až je konečně někdo vysloví nahlas.
-----------------
Romány Romana Ludvy:
Smrt a křeslo (Votobia, 1996) – básnicky laděný román o lidských osudech se zřetelnou čepovskou inspirací. Napůl snový příběh knihovníka, který se dopátrává historie starodávného křesla, stojícího v knihovně a souvisejícího s dávnou vraždou. Kromě tohoto poměrně jednoduchého tématu jsou tu ještě vedlejší dějové linie – vzpomínky na hrdinovo dětství, na zřejmě nepříliš vydařené manželství a milostné vztahy.
Žena sedmi klíčů (Petrov, 1997; vyšlo dokonce slovinsky 1999) – detektivně laděný příběh odehrávající se ve Francii (v rodině bohatého filmového producenta) a pojatý mj. jako hold dílu Alfreda Hitchcocka.
Jezdci pod slunečníkem (Host, 1999; maďarsky 2004) – postmoderní románový thril, který popisuje pátrání trojice vyšetřovatelů po nájemném vrahovi a osobní příběh vraha.
Stěna srdce (Host, 2001; maďarsky 2008) – psychologický román o cestě za tajemstvím starého obrazu a tvůrčím hledání současného umělce. Děj se odehrává v Itálii a Čechách druhé poloviny 20. století.
Poslední ohňostroj (Host, 2004) – existenciálně laděný román ze současnosti o rozpadajícím se přátelství. Román odhaluje povahy čtyř mužů, herce, právníka, matematika a lesníka, které spojuje dávné přátelství, jež se na sklonku středního věku díky různým banálním událostem rozpadá.
R. Ludva také vystupoval na Měsíci autorského čtení (největším evropském festivalu autorského čtení) - pořadatel Petr Minařík a kolektiv.
-----------------------
Ludva víceméně naplňuje koncept intelektualizované konzumní literatury: složitě konstruované příběhy využívají prostředků moderního detektivního románu, současně do textů vstupují i další tematické roviny – autor se věnuje úvahám o literatuře a umění a často reflektuje a obhajuje vlastní tvorbu. (viz Slovník české literatury).
V letech 1999–2005 byl spisovatelem na volné noze, současně spolupracoval s Divadlem hudby jako scénárista.
Od roku 2005 je prý zaměstnán v Arcidiecézním muzeu Olomouc, zprvu jako lektor, později jako produkční.
Inu, být spisovatelem na volné noze to není ani v Olomouci žádná legrace.
-------------------------------
Prameny:
http://slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1337
https://cs.wikipedia.org/wiki/Roman_Ludva
www.autorskecteni.cz
https://www.databazeknih.cz/autori/roman-ludva-4283
