Článek
Rád bych se vrátil k jedné vydařené a současně provokativní knize, která vyšla již v roce 2008. Předesílám, že v rámci děl Michela Houellebecqa patří k těm lépe stravitelným a tedy čtivým. Pokud s tímto autorem začínáte, tak tohle je dílo právě pro vás.
Inn medias res - Platforma Michela Houellebecqa je román, který se opět dotýká klíčových témat autorovy tvorby – hledání štěstí, lásky a smyslu v moderním, možná i citově vyprázdněném světě.
Hlavní postava, úředník na ministerstvu kultury, ztělesňuje ztracenou generaci čtyřicátníků, kteří jsou otrávení konformním životem a bezradní v otázkách emocionálního naplnění.
Příběh nás seznamuje s průměrným, obyčejným čtyřicátníkem, Francouzem Michelem, kterému právě zemřel otec. Hlavní postava (určitě ne hrdina), možná i trošku podobný protagonistovi z Camusova Cizince, necítí žádné city ani poté, co se ukáže, že jeho papá byl protiprávně zavražděn.
Michel, přetékající krizí středního věku, možná trochu jako český literát David Zábranský, je produktem civilizace. Má své jisté místo, žije si docela jednoduchý život bez povinností a závazků. Čtenář/ka zde nenalezne v principu nic hlubokého, jen snadné proplouvání. Francouzský Míša nikoho nemiluje, není ctižádostivý, neusiluje o žádnou formu seberealizace… Po smrti svého otce prodává zděděný majetek a vyjíždí za sexem do Thajska.
Sarkastický komentář k životu a společnosti se stává jeho způsobem přežití až do chvíle, kdy potká dívku, která naruší jeho dosavadní zkušenosti se ženami a poskytne mu naději na hlubší citové spojení.
Překvapivě méně cynický tón v popisu jejich vztahu je kontrastem k Houellebecqovým drsným soudům o západní civilizaci. Houellebecq zde opět sžíravě kritizuje pokrytectví, které vidí jako dominantní aspekt moderního světa, a polemizuje o možných alternativách, které se však ukazují jako slepé uličky, včetně cest vedoucích k radikalizaci a terorismu.
Provokace erotikou?
Jednou z nejvýraznějších charakteristik knihy je její otevřenost v líčení erotických scén, které pro Houellebecqa typicky provokují, avšak nikdy neslouží jen ke šokování – spíše odhalují prázdnotu a zoufalství postav.
Jeho kritické připomínky na adresu náboženství a západní společnosti mohou být a vlastně byly a jsou správně považovány za kontroverzní, ale jsou nedílnou součástí jeho analýzy dnešního světa.
Kniha je plná citátů a myšlenek, které rezonují dlouho po dočtení, jako například: „Žít bez četby je nebezpečné: musíte si vystačit se životem, a to může vést k riskování.“
Tento výrok reflektuje jednu z hlavních tezí knihy – neschopnost lidí najít smysl a naplnění bez intelektuálního a emocionálního obohacení.
Závěrem
Platforma byla a je provokativní, hluboká a současně znepokojivá kniha, která nabízí čtenáři nemilosrdný pohled na svět, ve kterém žijeme. Ani více než patnáct let, které uběhly od jejího vydání jí neubraly na říznosti a poučnosti.
Její myšlenky jsou i dnes v roce 2024 nadále často nepohodlné, ergo kladívko nutí čtenářstvo k zamyšlení nad smyslem našeho vlastního života a hodnotami moderní společnosti.
