Článek
Umět cizí jazyk je určitě velká výhoda. Není pravda, že takový řemeslník ho moc nevyužije. Naopak, aby řemeslník uspěl za hranicemi, potřebuje se domluvit. Učila jsem mnoho řemeslníků, kteří nejdříve dostávali práci od svého zaměstnavatele, ale brzy pochopili, že se jim otevírají daleko širší možnosti a mohou si vydělat mnohem více, když se domluví a práci si sjednají sami. Takže i řemeslníci cizím jazykem potřebují mluvit. Třeba ne na univerzitní úrovni, ale určitě se musí umět domluvit na další zakázce a musí umět komunikovat se zákazníkem.
Jak k výuce přistoupit ve školách?
Jako je jasné, že každý nemůže dosáhnout na maturitu nebo vystudovat vysokou školu, tak je i jasné, že každý nemůže zvládnout plynně mluvit dvěma a více jazyky. Představy o tom, že žáci vycházejí ze základní školy se znalostí až B1, jsou mylné. To snad dokáží na školách s rozšířenou výukou cizího jazyka. Takoví žáci se pak na středních školách, kde rozšířená výuka jazyka není, docela nudí. Vím to z vlastní zkušenosti. A také si v naprosté pohodě vystačí až do maturity se znalostmi z kvalitní školy s rozšířenou výukou jazyků.
Střední škola a cizí jazyky, to je samostatná otázka
Logicky by znělo, že ze základní školy odcházejí žáci na střední školu se základní znalostí cizího jazyka, případně cizích jazyků. Opět z vlastní zkušenosti vím, že na středních školách se zase vyučuje od základu. Není to trochu kontraproduktivní? Na středních školách se má znalost jazyka prohlubovat, zlepšovat konverzace, trénovat poslech a číst cizojazyčné texty s porozuměním. Bohužel se opět například v angličtině začíná od píky: sloveso to be – Já jsem, ty jsi, on je…
A mnozí studenti prvního ročníku s tím stále bojují. Tím také zdržují ty pokročilejší a celkový výsledek není nijaký. Na střední škole se musí navazovat na základní školu a pokračovat ve výuce tak, že se učíte dál a ne, že se dohání neznalosti ze základní školy.
A jak to chodí na základních školách?
Dosud se nepodařilo rozdělit skupiny do studijních a nestudijních. Některé děti se jazyku věnují a zlepšují se a jsou tedy napřed. Ovšem mají ve skupině děti, které nestíhají tempo, jazyk se neučí a vlastně tak celou skupinu brzdí. Daleko lépe by bylo, kdyby byly skupiny rozdělené na studijní, tedy děti, které v jazyce dělají pokroky a skupiny, kde stále opakují základy a nemohou se posunout dále. Naše základní školy bohužel nemají většinou takovou možnost, aby skupiny rozdělily. Opět mám vlastní zkušenost. Pak má tedy učitel možnost dávat dětem, které jsou napřed, více práce a více se jim věnovat přímo v hodině, ale současně se musí věnovat i ostatním pomalejším žákům. Je to vlastně dvojitá a velmi náročná příprava na takové hodiny. A to ještě učitel často slyší výtky, že všechny žáky je nutné učit stejně. I když všichni na to prostě nemají.
A jsme zpět u nadpisu mého článku. Dva cizí jazyky ano, ale ne pro všechny. Nebudou všichni studovat až na vysokých školách, přesto budou platní ve společnosti. Je nutné dělat i běžné činnosti a žádná práce není zbytečná. Jen je třeba zhodnotit své síly a možnosti.
