Článek
Pokud máte pocit nebo jste úplně přesvědčeni, že učitelé nic nedělají, stále mají prázdniny, tak si to pojďte zkusit.
Už nějakou dobu na internetu v souvislosti se stávkou rezonuje učitelské téma. Jsou brzy doma, učí JEN 22 hodin v týdnu, potom už nic nedělají mají dovolenou přes celé prázdniny, tak co by chtěli.
Pojďte si to zkusit, zatím takto virtuálně.
Ráno přicházíte do školy a máte první hodinu třeba od 8 hodin /školy začínají různě/, v e – mailu na nástěnce nebo v jiném sdělení se dočtete, že druhá hodina, kterou jste měli mít volnou a třeba jste mohli opravit pár testů nebo se připravit na další vyučování – tím nemyslím sedět a rozmýšlet u kávy, tím myslím běžet ke kopírce, vystát frontu čekajících, protože tahle kopírka pracuje v celé škole nejlépe a nejrychleji. Ostatní jsou buď ve stavu – došla barva, musí ji někdo doplnit nebo už jsou to kopírky důchodkyně a často se velmi rychle asi tak po čtvrté kopii zahřejí a odmítají s vámi komunikovat.
Ale zatím nějak pracuje, tak co byste chtěli. Na novou obvykle škola nemá. Je i mnoho škol, kde jsou čipy a učitelé mají určitý počet kopií na měsíc. Potřebujete víc? Poraď si, český učiteli.
Takže zpět.
Ráno po příchodu zjišťujete, že musíte suplovat za nemocného kolegu. A další hodiny už máte svoje ve svém rozvrhu, ten den se do odpoledne nezastavíte. Učíte do 13.30, oběd máte stihnout do 14 hodin, ale předtím obvykle odvádíte žáky do šatny, kde musíte čekat, dokud se poslední nenasouká do bot a bundy a neodejde. Pak běžíte na oběd. Uf, stihli jste to. A odpoledne čekají na opravu testy, na dokončení přípravy na příští a další dny. Jdete si připravit třeba práci na interaktivní tabuli, všechno funguje, máte o zítřejší hodině jasno, časově i prakticky. A přijde další den a tabule stávkuje, chce zkalibrovat, nechce pracovat, počítač ve třídě je prastarý, nechce s novější tabulí spolupracovat. Ale žáci jsou ve třídě, nemůžete jim říct, že jdete volat do servisu. Musíte učit. Musíte mít tedy vždy další variantu na stejnou hodinu.
Během přestávky buď provádíte dohled na chodbách školy a ve třídách nebo jednáte s rodiči, kteří si myslí, že tomu jejich dítěti strašně ubližujete, když od něj chcete, aby dokončilo cvičení doma, zopakovalo si látku, připravilo si všechny pomůcky a neomlouvalo se stále, že je zase zapomnělo doma. A ještě jste takoví, že v hodinách cizích jazyků na žáky troufale mluvíte tím jazykem a oni chudinky přece nerozumí a mají to moc složité a náročné, a to takhle nejde. V ostatních předmětech třeba učitelé chtějí, aby děti znaly chemické značky v chemii, v matematice, světe div se vzorce a matematické postupy a v češtině pravidla gramatiky. Ach ne, takové přetěžování, oni přece mají ten internet, tak proč se něco učit.
Končí přestávka nebo volná hodina ve vašem rozvrhu, kterou jste právě věnovali rodičům, abyste jim osvětlili, že opravdu, ale opravdu se i to jejich dítě musí doma připravovat na další den. Stejně jako se připravuje učitel.
Takové řeči, že má jednu přípravu a podle ní jede celá léta, ty jsou vážně k smíchu. Každá třída je jiná, někde se pracuje lépe, někde hůře. Na některé žáky musíte pomaleji a více opakovat a ve stejném ročníku v paralelní třídě jde práce pěkně od ruky.
Tak běží dopoledne, kdy si vážně nesednete, protože přestávky máte zabrané dozorem nebo odvádíte děti do šatny a čekáte až odejdou, běžíte nahoru po schodech pro další pomůcky a běžíte do třídy, kde musíte být včas. Když popadnete dech, běží další hodina.
Jak to vypadá? Tak například:
„Paní učitelko, já jsem si nechal věci dole ve skříňce, můžu si pro ně dojít?“
„No, to v žádném případě, musíš být připraven na hodinu a vzít si je ráno.“
To je další kapitola – děti často chodí domů bez jakýchkoliv pomůcek, všechno nechají ve skříňce, pak se vymlouvají, že ten či onen sešit neměly doma, a tak přece LOGICKY nemohly napsat úkol!
Ještě vám stále připadá, že nic neděláme a máme pořád volno?
Když skončí vyučování, obvykle sedíte vyčerpaně v kabinetu nebo ve sborovně a chystáte se na další den. Ve svém rozvrhu máte 4 hodiny dopoledne a 1 odpoledne. Možná zatím. Ráno se uvidí, možná to bude 6 + 2, to pak končíte kolem čtvrté / záleží na rozložení přestávek a obědové pauzy / a těšíte se domů.
Někdy v květnu začínáte vykazovat znaky přepracovanosti. Během školního roku totiž není jenom výuka, ale i různé exkurze, lyžáky a jiné výjezdy mimo školu. To je pak konečně adrenalin, vyrazit s žáky třeba do galerie nebo do nějakého naučného centra. Pokud nemáte k dispozici autobus, jedete z úsporných důvodů hromadnou dopravou. Kdo zažil, ví, o čem mluvím. Kdo nezažil, může se představit partu vychechtaných puberťáků ve vlaku nebo v příměstském autobusu.
A na závěr prázdniny.
Tolik volna v létě, můžete jet na dovolenou v době nejdražších pobytů. To je přece super! Nějak totiž nepřipadá v úvahu, že byste jeli v květnu, červnu nebo v září, říjnu. V tomto období je třeba u moře hezky a teplo a ceny jsou mnohem příznivější než v hlavní sezóně.
To jste totiž ve škole a kdo by za vás suploval!
Učit může člověk, který to dělá rád a je pro tuto práci nadšený.
Jestli si někdo myslí, že vystuduje pedagogickou fakultu a půjde tedy učit, přece proto studoval, ale vůbec se mu nechce mezi ty děti.
Tak pro takové učitele mám vzkaz: „Jděte dělat raději něco jiného.“
